1/16

2/16

3/16

4/16

5/16

6/16

7/16

8/16

9/16

10/16

11/16

12/16

13/16

14/16

15/16

16/16

Zrod surfaře 

Narodil se v Ostravě, kde vyrůstal přímo v centru města. Už od dětství si svého sportovního ducha upevňoval závodním lyžováním. Za své setkání s windsurfingem může děkovat tehdejšímu režimu. Jako pionýr chodil do Krajského domu pionýrů a mládeže, odkud jednou mládežníci vyrazili na nejbližší vodu – jezero Hlučín. První kroky udělal na legendárním surfu Windglider a bylo to někdy v roce 1986. Naplno se ale windsurfingu začal věnovat až od roku 1998.

Pionýr na prkně
Navzdory těžkým začátkům s obrovským plovákem a malou juniorskou plachtou propadl windsurfingu skoro okamžitě. Rodiče ho zpočátku vůbec nepodporovali, mysleli si, že se zbláznil, ale po pár letech, když svého syna viděli hopsat nad vodou, se ledy prolomily. Na trhu tehdy byla jenom prkna Windglider a potom Lechner, která si většina lidí nemohla dovolit, proto byla velice oblíbená domácí výroba. Na jednom takovém jezdil i Erbi. Zato může z velké části děkovat Goginovi z Ostravy, který ho inspiroval a udělal mu první pořádnou skočku 295!

Na nový materiál si vydělal sám. Začal pracovat ve firmě TTi Ostrava. Byla to vůbec jedna z prvních firem, která k nám začala dovážet surfařské nádobíčko. V roce 1999 dostal práci v půjčovně na Rhodosu v Triandu, kde zametal pláž a nosil prkna Němčourkům. Výhodou bylo, že si mohl každý den zajezdit. Odtud se po několika letech přemístil na Prassonisi, kde působil do roku 2004.

V roce 2003 jel svůj první závod PWA v Tarifě ve Španělsku. Skončil devátý! Vzápětí se ale zranil a musel vynechat jednu sezónu. Nárt pravé nohy měl pootočený o 90 stupňů a tři měsíce nosil sádru. Když se pak znovu postavil na prkno, nemohl udělat ani halsu. Hůř než fyzicky na tom ale byl po psychické stránce. Psychický blok ze zranění trval dva roky. Když jsme se Erbiho zeptali, jaký byl jeho nejhorší zážitek na prkně, vypadlo z něj tohle:

„Jednou mi praskl kloub. Bylo to v Elandsbaii v Jižní Africe před pár lety při 10metrových vlnách. Proud mě táhl směrem ven, voda měla 13 stupňů a blížil jsem se k místu, kde rádi odpočívají bílí žraloci. Navíc se už stmívalo… Málem jsem se po… a do breku taky nebylo daleko…“

Od roku 2004 pracoval v Clubu Mistral na Karpathosu. Trávil tam vždycky celou letní sezónu. Na zimu jezdil většinou do Kapského Města. Jižní Afrika mu učarovala, našel tam skvělé podmínky na ježdění a taky super vlny. Postupně se ale víc než freestylu věnoval waveridingu. V roce 2007 se stal historicky prvním mistrem České republiky ve freestylu, před ním ale skončili dva Angličané. Na otázku svého titulu se vždy vyjadřoval skromně: „Nikdy jsem nic nevyhrál…. Pokud myslíš na Mistrovství ČR, tak jsem skončil třetí, takže být třetí a mistr? Buďto vyhraješ, nebo ne!” V témže roce skončil na pátém místě závodu Big bay classic ve waveridingu v Jižní Africe. Závody ho ale nikdy moc nebraly. Jeho cílem bylo být co nejvíc na vodě, jezdit si a mít z toho radost.

Život plný zážitků
Každodenní windsurfing, summer time, párty, práce, muzika…Od dubna do října na Karpathosu, na zimu odlet za vlnami na jih do Kapského Města a na Kapverdy. To byl Erbiho život. Plný cestování, přemísťování z místa na místo za novými zážitky. Občas si odskočil na snowboard. I zimu 2010 trávil v rakouských Alpách, kde dělal lyžařského a snowboardového instruktora. Plný nadšení psal o objevování tajných míst s nekonečným prašanem a úchvatnými sceneriemi.

V březnu se vrátil domů a hned vyrazil s přáteli na snowboard do Malé Fatry na Slovensko. Tam jeho cestu za další jízdou v prašanu tragicky ukončila lavina.

Erbi, nikdy na tebe nezapomeneme!

Na otázku,co je jeho snem, kterou od nás dostal v roce 2008, odpověděl…

„Každý člověk sní. Sním každý den. O čem, to si ráno už nepamatuju, ale když člověk cestuje a poznává různé kultury a kontinenty, vidí bídu, násilí, lakomost, nenávist, možná to zní jako klišé, ale kdybych měl ten kouzelný prsten a všechno zlo na zemi bych mohl zastavit, tak bych to udělal! Ale bohužel lidstvo je nepoučitelné, budeme se dále okrádat, dále zabíjet, až jednou tady už nic nezbude a my jako paraziti přesídlíme na jinou planetu… jestli vůbec… Make love not war!