Moravský kitesurfer Pavel Trčala procestoval při hledání větru a vln více než 100 zemí světa, a úspěšně vystoupal i na Mount Everest, na jehož svazích dokonce snowkitoval.

V minulých číslech jsme s Pavlem cestovali po Evropě, tentokrát vás Pavel bude motivovat k exotičtějšímu objevování. Kam vzít přítelkyni Johanu na první velkou cestu? Přece symbolicky do Johannesburgu!  

Kvůli bezpečnostní situaci není oblast jižní Afriky v poslední době velmi vyhledávaným cílem turistů. Pavel se navíc na cestu vydal s přítelkyní, ale předsudky nechali doma a potkali přátelské národy v nejrůznějších přírodních podmínkách.

Na cestě zapadli do písku v deltě řeky Okavango, obdivovali krásné hory Svazijska, setkali se s fenoménem, kterému se říká novodobá čínská kolonizace Afriky. Ale především našli perfektní vítr a vlny v Mozambiku.  

  

Proč Johannesburg 

Na podzim vám tradičně přináším reporty z mých velkých listopadových cest. Vraťme se pár let zpátky, kdy mi život dovolil vyexpedovat se odtud právě v tom nejlepšejším měsíci, kdy je tu nádherné počasí na všechny druhy sportů a radostný a spokojený život. V listopadu! 

Přítelkyně Johana se mnou jela poprvé na velký trip, a tak byl Johannesburg jasná volba. Pozor, není to tak, že kdybych chodil s Janou, tak pojedeme v listopadu na měsíc do Janova. Ale uznejte, že Johannesburg je na listopad luxusní volba už jen proto, že je tam jaro v plném proudu, dlouhý den a počasí na tričko a kraťasy.

Naším plánem však samozřejmě nebylo sedět měsíc v Johannesburgu, ale procestovat co nejvíce z přilehlého koutu afrického kontinentu. A přitom kajtovat, surfovat, a možná i vidět nějakou tu žirafu či slona. Johannesburg je dobrá volba i kvůli letenkám. Pokud byste letěli například přímo do Mozambiku, tak by byly letenky mnohem dražší.

Větší problém by bylo půjčit auto a nepřekonatelný problém by bylo s ním cestovat do dalších zemí. Proto jsme zvolili jako start a cíl naší cesty JAR. Jako obvykle na mých cestách, neměli jsme žádný přesný plán nebo itinerář. Prostě jsme jeli, kam nás vítr zavál. A taky rady majitelů lékáren. Ale nepředbíhejme. 

Po příletu do Johannesburgu jsme měli několik úkolů. Potřebovali jsme půjčit auto, sehnat matraci, vyrobit postel a pod ní úložný prostor pro surfová prkna. Původně jsme měli mít půjčenou menší dodávku. V Brně jsem navštívil dovozce, abych si vyzkoušel, že se v ní bude dát spát.

Když jsme však dorazili do půjčovny, tento model nebyl k dispozici a snažili se nám vnutit vozidlo velikosti Felicia Pickup s laminátovou nástavbou. Tam se však nevešla ani surfová prkna, natož my naležato. Věděl jsem, že tam, kam chceme jet, bychom ubytování hledali velmi obtížně, a proto byla nutnost mít spaní v autě.

Díky Bohu a mé vytrvalosti nespokojit se s jejich nabídnutým vehiklem jsme nakonec dostali Hilux s velkou zadní korbou a na ní prostornou laminátovou nástavbou. Taková auta u nás nejezdí. Hilux, který tady můžete vidět, mívá kabinu pro čtyři lidi a kratší korbu. Náš jihoafrický Hilux měl kabinu pro dva a opravdu velkou dlouhou korbu.

Prostě klasický pick-up jako třeba v Americe. Až na ten volant vpravo, že ano. 

I když se při letu na jih o jet-lagu nedá mluvit, byli jsme první den dost rozhození z dlouhého letu. Také nás všichni strašili nebezpečností Johannesburgu, a tak jsme se při shánění matrace a vybavení do auta cítili tak trochu nepřirozeně. Jsou tam vlastně dva světy.

V jednom jsou nablýskaná obchodní centra, perfektní asfalt, rezidence za ploty, ve kterých je dvacet sedm tisíc voltů. V tomto světě lidi po setmění, pokud nemusí, tak nikam nejezdí. Pak je tu druhý svět, ve kterém jsou oprýskané obchoďáky, prodavači všeho na ulici, rozbité cesty.

Chvíli jsme chodili po světě číslo jedna, ale nakonec jsme vše sehnali ve světě druhém a už jsme v něm zůstali celou cestu. 

První zastávka byla tradičně na vleku na vodní lyžování a wakeboarding. Tam jsem mohl hodit prkno na vodu a vyrobit pro něj úložný prostor a platformu na postel ze starých palet. Nebylo to tak jednoduché, jak to vypadá ve vlogu, ale nakonec jsme vše zvládli také díky milým místním obyvatelům a mohli vyrazit do neznáma.  

Vyhráli jsme v casinu 

Nevěděli jsme přesně, kam máme jet, ale věděli jsme, že chceme projet Botswanu. A cestou k hranicím je fenomenální resort postavený na území bývalé rezervace marketingově nazvaný Sun City.

Když jsem kdysi cestoval stopem po Kamerunu, tak jsem potkal cestovatele v terénním autě, kteří mi říkali, že je tam umělá vlna. Původně zde bylo casino a dnes jsou tu pláže, nákupní centra a hrají se tady mezinárodní golfové turnaje.

Bohužel na vlnu vás pustí, ale nesmíte si vzít surfové prkno. Asi proto, že je tam opravdu hodně lidí. Absťák po jízdě na vodě jsem však nedostal, protože nás svezli za lodí po místním jezeře.

Jedeme do Botswany  

Hlavní trasa z Johannesburgu do Botswany vede přes hraniční přechod Lobatse. My jsme však po návštěvě Sun City zvolili šotolinovou cestu na Derdepoort. Od botswanské hranice byl již opět asfalt, ale celá trasa vede po rovině, takže výhledy moc neočekávejte.  

Kalahari  

Cestou přes suchou oblast Kalahari toho po cestě moc neuvidíte. Jedná se o nekonečnou rovinu křovinatých porostů, která je sem tam přerušena řekami. Ty však mají vodu jen někdy. Velkým zážitkem je návštěva bezodtokých oblastí, kde můžete vidět fata morganu.

Opravdu nekecám, když vám řeknu, že jsem si myslel, že tam zakajtuju. Jedná se o obrovské vyschlé pánve, jejichž konec nebyl vidět ani z dronu.  

Jedeme na safari, ale nemáme čtyřkolku 

Město Maun leží na okraji delty řeky Okavango, a je tedy východiskem pro všechny expedice v oblasti. Je to jediné město široko daleko, kde můžete koupit pohonné hmoty, jídlo, vodu, než vyrazíte do divočiny. My jsme vyjeli do přírodní rezervace Moremi a po písčitých cestách jsme tak tak dorazili do tmy do tábořiště. 

Zapadli jsme 

Rezervace Moremi určitě stojí za návštěvu a podařilo se nám ji projet autem s náhonem pouze na zadní kola. To jsem vám totiž neřekl. Náš Hilux byl sice skvělý na spaní a taky na uložení surfů, kajtů a vybavení. Ale měl jeden háček. Nebyla to čtyřkolka! My jsme totiž žádné safari neplánovali.

Jenže! Když jsme ve městě Francistown v lékárně kupovali tablety proti malárii, šéf lékárny nám poradil, že určitě musíme na safari, když už jsme přeci v Botswaně! Prý v pohodě projedeme přes Savuti i s náhonem na zadní. Rezervace Moremi byla v pohodě.

Menší problém nastal pouze v místě, kde byl rozbitý most a museli jsme brodit. Naštěstí s námi jelo auto s náhonem na všechna čtyři kola. Pak jsme však dojeli do rezervace Mababe a na opuštěné písčité cestě jsme byli úplně sami. Skončili jsme uvězněni v písku a večer se blížil. Všude kolem divoká zvěř. Včetně lvů! Nakonec jsme museli dojít pěšky zpátky k bráně rezervace.

Místní se tak báli lvů, že zavírali bránu o půl hodiny dříve, než měli, jen aby nemuseli jít padesát metrů do svých příbytků po tmě. Nechali nás přespat a ráno se jako deus ex machina objevil bývalý vojenský náklaďák, který s námi pro auto dojel a vytáhl nás z písku.

Chyba nastala u cedule, která ukazovala Savuti rovně i doleva. Kdo ví, jak by šel život dál, pokud bychom tehdy jeli rovně. I tak byly zážitky v rezervacích skvělé. Nikdy bych netušil, že bych byl fanouškem safari. Nedá se to popsat a žádný naučný seriál v televizi vám nepopíše to, co tam zažijete, uvidíte, ucítíte. 

Viktoriiny vodopády 

Cestu do Zimbabwe jsme zvolili mimo hlavní trasu, abychom se vyhnuli kolonám na hranici. Kolonám jsme se vyhnuli, ale defektu ne. Už jste někdy měnili kolo na voze Toyota Hilux? Bláhově jsem si myslel, že jednou to stačilo, ale následně jsme měli defektů několik.

Viktoriiny vodopády nejsou největší na světě, ale mají naprosto úžasný genius loci. Jako stvořené pro jednu zásadní otázku. A tak jsem se Johanky zeptal. Pozorný čtenář tohoto časopisu podotkne, že již potřetí. Novým čtenářům upřesňuji, že se ptám stále jedné té stejné účastnice zájezdu. 

Africký Zlín 

U Viktoriiných vodopádů jsme zůstali přes noc, abychom je natočili i v ranním světle. Pak jsme se vydali na dlouhou cestu přes Zimbabwe. Firma Baťa stavěla továrny a města různě po světě. V Zimbabwe takovou malou kopii Zlína najdete ve městě Gweru.

Musím říct, že vidět tento moravský odkaz v Africe byl velmi silný zážitek. Když se objevíte v závodní mateřské školce a vrhnou se na vás desítky dětí plné radosti, tak je to velmi speciální pocit.  

Konečně oceán 

Na cestě kolem filipínského ostrova Luzon, kterou jsem vám na těchto stránkách popisoval loni, jsem téměř celou trasu sledoval pobřeží, jak jen to bylo možné. Pokud jste četli můj článek, tak si pamatujete mou frustraci, kdy jsem první dva týdny pořádně nekajtoval, protože buď vítr nebyl žádný, nebo byl extrémně silný. V Africe byl důvod pro nekajtování samozřejmě jiný.

První část cesty vedla holt vnitrozemím a safari se zapadáním v písku a dalšími zajížďkami představovala zdržení. Určitě bych vám to ale také doporučil. Jet do těchto končin a nezažít safari by byla velká škoda. 

Každopádně jsme se ausgerechnet opravdu hodně těšili k oceánu. Ale vstup do Mozambiku nebyl jednoduchý. Na hranicích nám byrokratický proces zabral přes čtyři hodiny. Pak nás čekaly další čtyři hodiny po asfaltu a šest hodin terénem.

Nakonec jsme však dojeli k oceánu. A stálo to za to. Toto místo si vybrali portugalští mořeplavci pro svůj první kontakt s pevninou. My jsme si ho symbolicky vybrali pro náš první kontakt s oceánem. Nova Sofala je úžasné místo naprosto netknuté turistickým ruchem a jen minimálně poznamenané moderní civilizací. Vítr tady fouká stejně luxusní jako pět set let zpátky, když poháněl portugalské plachetnice.

A můžete si vybrat oceán, nebo lagunu!  

Sofala 

Sofala je naprosto mystické místo, kde můžete navštívit také poutní místo Santuario a obětovat dary. Jsou tu nekonečně dlouhé a prázdné pláže. Je velmi těžké se sem dostat, ale stojí to za to. 

Inhassoro  

V letovisku Inhassoro najdete krásné resorty, ale i resorty, které mají již svá nejlepší léta za sebou. Užili jsme si velkou pláž, avšak vítr se nedostavil. Posunuli jsme se do města Vilanculos a našli jsme vítr na večerní sunset session. 

Vlny a duny 

Mozambické pobřeží nabízí opravdu epická místa na kitesurfing. Kousek od města Vilanculos jsme našli písečné prahy a naprosto hladkou vodu. Dále na jih jsme překonali duny a objevili nekonečné pláže a vlny s ideálním větrem z boku. Jedna jihoafrická rodina si tady přímo v dunách postavila domek. Opustili velkoměsto a žijí přímo na pláži s minimálním kontaktem s civilizací.

Mají dceru a syna, který nám popisoval, že měl malárii asi už čtrnáctkrát. Dodnes mě mrzí, že jsem nedal druhý den ještě jednu session. Foukalo totiž z druhé strany. Ale Johanka zavelela, že přece stačí, když na jednom určitém spotu zajezdím jednou. Ano, pokud bych chtěl… 

Modrý oceán 

Ranní kitesurfing u města Maxixe nebyl luxusní, protože bylo zataženo, vítr byl slabý, pláž nebyla úplně čistá, ale zajezdil jsem, a navíc měla Johanka špatnou náladu. Na oběd jsme se dozvěděli, jak se v Mozambiku řeže dřevo a jak se pálí cihly.

K večeru jsme dorazili na pláž Barra a našli tuzexový spot. Vítr, vlny, sluníčko, modrá obloha, modrý oceán. A tak jsem vytáhl prkno, kajt a na mysu se mnou vlnu sdíleli delfíni. A hlavně, Johanka měla hned dobrou náladu. Co víc si může člověk přát. 

Krásná pláž jen pro nás 

Pláž Barra je jednou z nejvyhledávanějších pláží celé země. Velmi bohatí Jihoafričané si tady budují rezidence a vily. Středně bohatí Jihoafričané si je pak pronajímají. Místo je to opravdu exkluzivní a v sezoně tu prý bývá plno. My jsme však pláž Barra navštívili mimo sezonu a byli jsme tu téměř sami.

Když jsme pak popojeli na odlehlou kosu, kam se dostanete autem pouze za odlivu, byli jsme najednou sami úplně. Johanka nemá ráda kajtování, protože je na to prý potřeba moc provázků, tak jsme zkusili surfování. A poprvé v životě sjela vlnu! Prý dobrý, ale už jakože stačilo a šup zpátky na pláž ke knížce.  

Romanticky odříznuti 

Praia do Tofo je jedním z nejznámějších resortů v Mozambiku. Než jsme se na tento skvost ale dostali, strávili jsme noc na poloostrově Barra odříznuti od světa přílivem. Nakonec přišel i vítr a kitesurfování na Tofo byl skvělý zážitek. 

Zkusila to 

Cestou na jih od laguny Poelela jsme našli slabý vítr a mělkou vodu u jiné laguny a podmínky byly naprosto ideální, aby Johanka vyzkoušela kitesurfování! Bylo to asi jedno z nejlepších míst na světě, kde můžete někoho učit kajtovat.

Krásně teplá a průzračná voda. Navíc brakická, tedy sladkoslaná, protože tato jezera jsou vlastně částečně lagunami. Na dně bezpečný písek a mělko po pás třeba kilometr od břehu. A teď pozor, vítr perfektně off-shore a bez poryvů, protože přechází přes druhou lagunu a mezi lagunami je pouze cesta bez stromů. Takže voda naprosto hladká.

Když kajt spadne, tak nemusíte mít obavu, že se rozbije na pláži. Ideální spot na učení. Johanka to tedy konečně zkusila. Prý dobrý, ale pořád to má prý moc provázků. Když si jde zaběhat, tak prý stačí tenisky a kraťasy. Ano, pro náš sport je potřeba dost vybavení a sjet vlnu v Mozambiku je prostě jiný zážitek než se proběhnout po Lužánkách.

A opravdu krutou session na otevřeném oceánu jsem si dal na závěr dne. Možná kdybychom měli stejný zážitek z běhání jako na vlně, tak bychom nemuseli cestovat na druhý konec světa.  

Bouře z jihu 

Když jste u oceánu, tak může předpověď říkat to či ono, může být bezvětří a během dne foukne jen slabý vánek. A pak to najednou přijde. Černá obloha a bouře silná tak, že jsem měl co dělat na sedmičce, abych se vůbec udržel na vodě.

Bohužel šel vítr přímo na břeh, a tak vlny nebyly vůbec čisté. I tak to byl silný zážitek. Některá místa v Mozambiku jsou na kitesurfing výborná, a některá ne až tak. Já jsem však chtěl jezdit, všude, kde to šlo. Vy si můžete na základě mého článku, a hlavně podle mých vlogů, vybrat a zajezdit jen na těch nejlepších spotech! 

Maputo  

V Maputu cítíte dávnou sílu portugalského impéria na každém kroku. I když nás hlavní město Mozambiku nepřivítalo zrovna modrou oblohou, měli jsme možnost vidět nejlepší mladé africké jachtaře i architektonické zajímavosti tohoto města.

Po několika týdnech v Mozambiku jsme se vydali prozkoumat další africkou zemi – Svazijsko. 

Vrchol Svazijska 

Mount Emlembe je nejvyšší horou Svazijska a rozhodně stojí za výstup. Vystartovali jsme z městečka Bulembu a nejprve jsme horu vůbec neviděli, protože ji zakrývaly husté mraky. Pak se vyjasnilo a měli jsme nejen horu, ale postupně i celé Svazijsko jako na dlani. Cesta zpět do Johannesburgu vedla velmi zajímavou krajinou.

Jih Afriky byl super a musíme říct, že nás téměř všichni od této cesty odrazovali a strašili nás, jak je to tam nebezpečné. Poslední noc jsme čistili, balili, chystali se na odlet, a to vše přímo v Johannesburgu na pumpě. Lidi byli vstřícní a přátelští a nikdo nás nechtěl okrást nebo nám nějak uškodit.

Možná jsme měli štěstí. Rozhodně jsme opravdu vděční, že jsme tuto velkou cestu mohli podniknout a živí a zdraví se vrátit zpátky do Brna. 

JAZYK 

V Jižní Africe, v Botswaně, v Zimbabwe se samozřejmě domluvíte anglicky. Tyto země byly dříve pod britským vlivem a angličtina zde zůstala jako hlavní jazyk, protože v každé zemi je mnoho dalších jazyků. Angličtina je pro všechny dorozumívací jazyk, takže možná budete mít obtíže všemu rozumět, ale s trochou snahy to zvládnete. V Mozambiku je to však všechno jinak.

Tato země byla portugalskou kolonií a angličtinu tady najdete pouze v několika resortech, a případně v hlavním městě. Bohudíky jsem se naučil portugalsky v Brazílii, a také když jsem dříve pracoval v další bývalé portugalské kolonii na druhém konci Afriky, v maličké zemi zvané Guinea-Bissau.

Projet Mozambik autem bez znalosti jazyka by bylo náročné, a proto bych určitě doporučil naučit se před cestou alespoň základy portugalštiny. Pokud umíte španělsky nebo italsky, tak přidejte š na konec každého druhého slova a snad to bude fungovat. 

Další Pavlova videa můžete vidět na: www.youtube.com/trcala 

Text: Pavel Trčala 

Foto: Pavel Trčala a Johana Vrzalová