Katka Šalandová: Kiteboarding pomáhá vašemu duševnímu zdraví
Za svým snem se přestěhovala do Karibiku a začala profesionálně soutěžit v kiteboardingu. S Katkou jsme si povídali nejen o její kite kariéře, ale hlavně o její práci – mentálním koučinku pro sportovce.
V průběhu let pomohla mnoha profesionálním kiterům, například Paule Novotné nebo Bruno Lobovi, ale její tipy v tomto článku mohou pomoct širokému spektru sportovců, začátečníků i příležitostných jezdců.
Ahoj, Katko! Jak se máš, kde momentálně jsi a co děláš?
Ahoj, mám se velmi dobře, užívám si větrné a slunečné dny v Brazílii.
Začněme čerstvou a velmi zajímavou informací. Právě jsi se zúčastnila Mistrovství světa GKA v hydrofoil freestylu a soutěžila jsi spolu s kluky jako jediné děvče! Jaké to bylo?
Upřímně, bylo to úžasné! Odvážila jsem se dávat vysoké kiteloopy, backroll kiteloopy a kiteloop board off transitions. Nikdy jsem naskákala tak vysoko. Podmínky byly nejtěžší, jaké jsem kdy jezdila – náročný vstup do vody, velké vlny a silný vítr. A já jsem se začala cítit komfortně v silném větru až poslední dva týdny. Navíc 5 minut před mým prvním rozjezdem změnili pravidla soutěže.
Byla jsem ohromená tím, jak se mi podařilo zkombinovat totální klid a radost s odvahou jít do toho a jednoduše dát ze sebe to, co jsem se naučila od svého foilového trenéra Alexe Sota a mentální koučky Ann-Kathrin.
Nyní se vraťme trochu nazpět… Odkud pocházíš a jaké byly tvoje sportovní začátky?
Narodila jsem se a vyrůstala v České republice a žila jsem tam až do konce střední školy. Moje láska ke sportu začala ve velmi mladém věku. Naučila jsem se lyžovat dřív, než jsem uměla chodit, když mi bylo 12 let, začala jsem jezdit na snowboardu, naučila jsem se to sama na dvoře mé babičky.
A potom, když mi bylo asi 14 let, jsem viděla kitesurfing v nějakém cestovatelském časopise a hodně jsem to chtěla vyzkoušet, ale moji rodiče mě v tom nepodporovali. Tak jsem zůstala u snowboardu, tenisu a fotbalu.
Okolo dvaceti jsem se dostala během studia v Mexiku k horolezectví, a nakonec jsem vyzkoušela i kitesurfing, windsurfing a surfování. Ale v podstatě až v posledních 4 letech, co jsem se přestěhovala do Karibiku, jsem začala pořádně sledovat vítr.
Posledních 10 let byly všechny zmíněné outdoorové sporty velkou součástí mého každodenního života při studiu a práci.
A jak jsi dopadla v porovnání s ostatními, s kluky?
Vždy jsem ráda jezdila s kluky, protože jsem cítila, že se můžu víc zlepšovat. Nyní je o dost víc děvčat na stejné úrovni, jako jsou někteří kluci, než kdysi. Cílem této soutěže bylo vyzkoušet, co dokážu, a to se mi i podařilo. Moji přátelé, Alex Soto a Joselito Rosalio, byli po obou mých rozjezdech ohromení – stačil jeden trik a šla bych do dalšího kola.
Jsem velmi technický typ, takže jsem začala být rychlejší než kluci, kteří s kitingem vyrůstali. Těší mě, jak hrdí jsou moji tréninkoví parťáci z Dominikánské republiky. Když prezentovali výsledky, Joselito mi hrdě ukázal, že jsem mezi devíti nejlepšími na světě jediná žena.
„Foil je pro mne dokonalým strojem, který vás přivede do stavu spojení těla a mysli. Je to jako létání.“
Kdy jsi začala s kitingem a jaké byly tvoje začátky?
Bylo mi 22 let, bylo to měsíc předtím, než jsem odešla na rok studovat do Mexika. Doslova všechny peníze jsem utratila za týdenní kurz v chladném a deštivém Dánsku.
Jako studenti jsme neměli moc peněz a bydleli jsme ve stanu. Jednou nás v noci zaplavila voda a museli jsme stan dvakrát přesouvat. Ale podařilo se mi tam naučit jít proti větru v laguně. Tam jsem prvně zažila, kolik trpělivosti s tímto sportem člověk musí mít – celkově jsme byli na vodě asi pět hodin, protože vítr byl buď příliš slabý, nebo příliš silný.
Pořádně jsem se naučila jezdit později v Mexiku, též v laguně.
Pamatuji si, že jsi mi jednou říkala, že jsi měla strach z vody, hlavně z otevřené vody, jako jsou moře a jezera… To je pro někoho, kdo soutěží na světovém turné, trochu zvláštní. Jak jsi ten strach překonala?
No, je to takové zvláštní. Někdy na to myslím, hlavně když závodím. Když jedeš 50–60 km/h, tak jsi velmi rychle daleko od břehu. Je to neuvěřitelné, že to teď dokážu. Z dnešního pohledu bych řekla, že existují dva přístupy, jak porazit strach.
První je těžký, bolestivý a stresující, takzvané podmiňování. Ke strachu přistupuješ v kontrolovaných podmínkách a spojuješ ho s pozitivními a uvolněnými pocity. Takto si na strach zvykneš a naučíš se ho ovládat.
Tato praxe není nejefektivnější, protože podstata strachu zůstává a může se kdykoliv spustit znovu. Jiný způsob jsem neznala, takže to někdy bylo dost náročné a vyčerpávající. A velmi omezující, neodvážila jsem se zkoušet nové triky, protože jsem se bála, že spadnu, ztratím desku a přijde monstrum a stáhne mě dolů. Takže můj postup byl dost pomalý.
Ke konci studia psychologie jsem poznala EMDR – úžasnou a velmi účinnou techniku, která uvolňuje jakýkoliv strach nebo omezení, někdy jen během jednoho sezení. Velmi krásná věc je, že tento přístup je velmi přirozený a vychází z nitra. Strach pak cítíte jako velmi vzdálený, nebo zmizí, už s ním nejsou spojené žádné emoce ani napětí.
Nyní, když jsem daleko od břehu, jsem schopná vidět nebezpečí hlubších vod, ale cítím se pohodlně a uvolněně, beze strachu tam jezdit.
Pamatuješ si, jaký to byl pocit, když jsi se poprvé odvážila jít do hlubších vod?
Bylo to na windsurfingu, a kdykoliv jsem spadla (a to se na začátku dělo pořád), snažila jsem se panicky dostat svoje tělo na desku. Potom jsem jednou v Holandsku musela dost dlouho plavat ke břehu se studentkou, která ztratila všechnu výstroj.
Najednou jsem si uvědomila, že nejsem vystrašená! Ale při race foilingu jsem se až tento rok odvážila jít na otevřený oceán za útes sama. S výbavou se vám kdykoliv může něco stát a musíte jen plavat. Ale nakonec to byl skvělý pocit, byť jsem tam byla sama na otevřeném oceánu. Jen já, foil, kite, vítr a oceán.
Nyní se soustředíš především na olympijské hry. Poznal jsem tě před několika lety v Dominikánské republice, když jsi se ještě učila foilovat, takže mě opravdu překvapilo, když jsi mi o rok později řekla, že trénuješ na olympiádu! Jak momentálně vypadají tvoje šance a jak vypadá tvůj trénink?
Vždy to byl můj sen. Ale jak říkáš, nejnáročnější bylo přesvědčit svoje pragmatické já a dovolit si investovat nekonečno hodin do učení se nového sportu. Moje otázka byla: budu někdy schopná dosáhnout nejvyšší úrovně? Toto byla jedna věc, která byla trochu omezující. Hodně jsem trénovala, ale vždy jsem měla na mysli tuto otázku: má to smysl, budu moct vyhrát?
Po mé první soutěži, po pěti měsících tréninku na Panamerické hry, jsem byla na 20. místě ve světovém žebříčku, což byl úžasný úspěch. V žebříčku jsem byla hned po ženách, které už pár let trénovaly s pořádným týmem a podporou okolo sebe. Momentálně se soustředím na lepší promo a sponzory, abych mohla soutěžit na stejné úrovni jako ostatní děvčata.
Od té doby, co jsem začala s foilem, se můj trénink velmi změnil. Trávila jsem 4–5 hodin ve vodě, a ještě jsem dávala lekce kitesurfingu. V lednu jsem to zásadně změnila. Zkrátila jsem tréninkový čas na vodě o 60 % a zaměřila jsem se na kvalitní a soustředěné tréninky spojené s relaxem, mentálním tréninkem a regenerací.
Máš nějakého trenéra, nebo trénuješ sama? Chci tím říct, že při trénování bys měla mít okolo sebe další lidi, je to tak?
Všechno začalo, když jsem během prvního týdne foilování v Cabarete připevnila svoje křídlo k foilu obráceně. Alex Soto, aktuální vicemistr v kitefoile freestylu a vítěz v race foilu, šel okolo a opravil tuto chybu. Od té doby se stal mým trenérem v race, a teď i ve freestyle foilu.
Zmínila jsem mu svoje olympijské touhy a od té doby mě neskutečně podporoval. Nejde jen o techniku, ale i o jeho neskutečně klidný přístup – důraz na kvalitativní a analyticko-intuitivní tréninky, které mě posunuly o dost dále, než jsem si kdy myslela.
Vždy věřil, že co dokáže on, dokážu i já. A to se začalo dít. Na začátku se mnou a Kirsten O´Brien trénovalo dalších pět lokálů. Při racingu je důležité trénovat s dalšími jezdci, abyste porovnávali rychlost a úhly.
Mít správnou výstroj a cestovat na závody je dost drahé, jak to zvládáš?
Upřímně, odpověď je, že ani nevím. Hodně z toho bylo zatím jen zjišťování mého potenciálu, velkou podporou je pro mne Samantha Chilvers, díky ní jsem věřila v neuvěřitelné. Například, na moji první soutěž jsem dostala výstroj dva dny před jejím začátkem.
Investovala jsem do toho hodně času a peněz. Na začátku jsem měla i velké štěstí, protože moje první kity byly jednoduše nezničitelné. Měla jsem velkou podporu z různých směrů. Souběžně s tréninkem jsem začala rozvíjet strategii, jak financovat svoji kampaň pomocí mého revolučního programu, který zvyšuje špičkový výkon u sportovců.
Takže jedním ze způsobů je online program, sezení 1 : 1 a komunita, kterou buduju, abych sportovcům ukázala, jak se mohou dostat na vyšší úroveň, aby byli efektivnější, šťastnější a zdravější.
Jak jsi na tom teď? Zajistila jsi si už svoje místo na olympiádě a jaké jsou tvoje další kroky?
Jsem v kvalifikačním procesu. V polovině března 2024 jsou mistrovství Evropy, kde budu soutěžit o kvalifikaci mé země na olympiádu.
Do Dominikánské republiky jsi se přestěhovala během covidu a začala jsi trénovat se špičkovými foilisty. Myslíš, že ti to pomohlo? Sehrává velkou roli místo a lidé, se kterými trénuješ?
Řekla bych, že to byla rozhodující část mého impozantně rychlého pokroku. Každodenní vítr, konstantní v různých rychlostech a různý typ vln. A lidi, kterými jsem byla obklopená hlavně během prvního půlroku, to všechno umožnili.
Přinutili mě věřit v sebe, že to dokážu a že nejsem blázen, když mám takový cíl. Podobně jako při mé první soutěži jsem dostala výbavu dva dny předtím a foil jsem vyzkoušela jen jednou – to není moc optimální.
Zaregistrovala jsem se v den soutěže, ale dodnes si pamatuju, jak bylo mým cílem neztratit se, protože jsem okruhu dobře nerozuměla.
Co je pro tebe tvým největším úspěchem a proč?
Určitě je to dosažení úrovně ostatních závodů v krátké době. Jedním z cílů bylo též umět kitovat a být tak rychlá jako můj trenér. Opravdu jsem si nemyslela, že se mi to někdy podaří dosáhnout, takže bylo úžasné, když mi to konečně vyšlo.
Proč foiling? Co tě na něm baví? A co říkáš na wingování?
Foil je pro mne dokonalým strojem, který vás přivede do stavu spojení těla a mysli. Stav vysokého soustředění a koncentrace, kde se vše děje automaticky bez námahy. Je to jako létání. Dovedla bych strávit hodiny naháněním větru na otevřeném oceánu.
Je to největší spojení s větrem a vlnami, a když jste v pohodě, stáváte se součástí svého okolí. Co se wingu týče, upřímně řečeno, miluju to, jak se můžu zavěsit do trapézu a nemusím používat ruce.
Máš taky velmi zajímavou práci. Vystudovala jsi psychologii a snažíš se pomoct sportovcům překonat strach a dosáhnout jejich sportovních cílů. Motivovali tě na tuto cestu vlastní zkušenosti?
Mám velmi inovativní mysl, a když mám pocit, že věci nefungují nebo nejsou skutečně užitečné a efektivní, snažím se najít lepší řešení. Moje vlastní zkušenosti mě nutí najít nové způsoby, jak udělat sportovní progres zábavnější a efektivnější.
A samozřejmě, z vlastní zkušenosti vím, jak silný může progres být – zejména zbavení se strachu nebo omezení a využití své mysli v plné síle, dobré používání emocí. V práci, kterou dělám se sportovci, vidím velký potenciál.
Takže, abych mohla financovat svoji olympijskou kampaň, vyvinula jsem online program pro sportovce jako první krok k efektivnějšímu způsobu dosažení špičkového výkonu.
Jak tedy trénink s tebou vypadá? Kolik sezení by člověk potřeboval, aby dosáhl nějakých výsledků?
Setkání se mnou jsou odlišná od běžných technik právě v množství povídání si. Mým cílem je, aby klient pocítil okamžitou změnu. Každý ví, že říct věci je o dost jednodušší než je cítit a opravdu dělat. A tak prostřednictvím technik povídání si můžete klienty naučit ovládat svoje pocity nebo emoce, ale je to velmi náročný přístup, který vyžaduje hodně úsilí.
Během sezení přistupuji k cílům, blokádám a implementuji techniky, které mají sílu změnit automatické programy, na kterých běží náš nervový systém. Zbavit se blokády nebo strachu se dá v průměru za tři sezení. Dvanáctitýdenní program jako úvod do všech základních technik byl velmi úspěšný při dosahování výsledků, ať už osobních, nebo sportovních.
Pracuješ s pojmy všímavost a flow. Můžeš mi vysvětlit, co znamenají?
Jsou navzájem propojené, mohli bychom říct, že skrz různé techniky všímavosti můžete dosáhnout stavu flow. Stav, ve kterém sami sebe vyzýváte, ale máte schopnosti to zvládnout, všechno se vám zdá snadné a automatické, jste vysoce soustředění.
Je to porovnatelné s hlubokými meditačními stavy, kdy váš mozek běží na vlnách alfa a théta. Být všímavý znamená být v přítomném okamžiku, teď a tady, plně si vědomý toho, co se děje ve vašem těle a mysli. Někteří lidé mluví o stavech extáze.
Chápu to správně, že se můžu naučit, jak se dostat do stavu flow při foilování, a později se k tomu můžu vrátit, řekněme, až budu muset pracovat na počítači a přepisovat tento článek?
Přesně tak, prostřednictvím foilování můžete zažít velmi působivý stav. Pomocí speciálních technik můžeme trénovat váš mozek, že se do tohoto stavu mysli dostanete, kdykoliv budete chtít. Dá se to udělat i bez foilování, ale to proces značně usnadňuje.
Ale jak to funguje v praxi? Umím si představit stav „flow“, když kituju a soustředím se výlučně na to, co se děje v daném momentu. Ale jak se můžu dostat do tohoto stavu, když jsem mimo vodu?
Mnohokrát chcete být ve stavu flow a vysokého výkonu, například na soutěži, při důležitém setkání nebo každodenní práci či tréninku. Pomocí EMDR a vizualizačních technik aktivujeme ta samá centra ve vašem mozku, která jsou aktivní, když právě zažíváte flow.
Takže během sezení se mnou vstupujete do flow (někteří lidé dokonce říkají, že se cítí jako na extázi) a ten spojíme barvou nebo jiným symbolem. Následující týden nebo dva praktikujete tuto vizualizaci 10 minut denně na tichém místě.
Potom už jen pomyslíte na barvu a okamžitě pocítíte flow. Jdeme dále a můžeme implementovat různé stavy toku – do práce, na soutěž, na trénink nebo na studium…
Rád bych se vrátil ještě k překonávání strachu. Můžeš nám dát nějaké tipy, jak překonat strach, který máme?
Nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem je dostat se na EMDR sezení a správně uvolnit tento strach. Dýchání a úsměv jsou též velmi silné techniky. Když se jen pokusíte soustředit na svůj dech, dostanete se do přítomného okamžiku daleko od svých myšlenek nebo emocí. A úsměv aktivuje všechny svaly spojené s pozitivními pocity.
Existuje také velmi působivá řízená vizualizace, kterou používám, s cílem proměnit strach na něco zábavného a posilujícího. Více si můžete poslechnout v mém online programu nebo na YouTube kanálu.
Jak se ti pracuje se sportovci? Jaké metody používáš, abys jim pomohla dosáhnout jejich cílů? A jaké jsou obvykle tyto cíle?
Můj přístup má dvě části. V první se podíváme na jakékoliv omezení, blokádu či strach a uvolníme je účinnou metodou EMDR. Potom si stanovíme přesné cíle, naprogramujeme mozek směrem k nim pomocí různých technik, jako je vstup do flow, hluboce se uvolníme, všímáme si těla a mysli.
Nejčastěji chtějí sportovci překonat nervozitu v soutěži a umět se kdykoliv soustředit na 100 %. Další témata jsou většinou, jak zefektivnit trénink, jak podat co nejlepší výkon, a ještě si to užívat. Velkou součástí jsou i omezující přesvědčení jako například, že nejsem dost dobrý, nejsem si jistý nebo se bojím. A také poruchy spánku, zejména během soutěží, jsou častým problémem.
Pokud to není důvěrné, s jakými sportovci si dosud spolupracovala a dokážeš říct nějaký konkrétní příklad, jak se ti jim v nějaké situaci podařilo pomoct?
Mojí klientkou je už několik let Paula Novotná, naším cílem bylo být klidná a soustředěná během soutěží, a též konzistentní výkon během heatů. Jedním z největších úspěchů byla práce s brazilským atletem Bruno Lobem. Právě vyhrál Panamerické hry a kvalifikoval se na olympiádu v disciplíně formula kite. Hodně pracoval na své fyzické kondici, ale ještě před rokem svoji mysl vůbec necvičil.
Jeden z problémů, které jsme vyřešili, byl jeho problém se spánkem, během soutěží bral prášky na spaní. Po dvou sezeních vysadil léky a mohl dobře spát a zotavit se na další den soutěže. Též měl problémy s konzistentností. Když vyhrál nebo podal velmi dobrý výkon, potom často další závody pokazil.
Po naší společné práci měl úžasné výsledky v Panamerických hrách a podařilo se mu vyhrát všechny závody.
Jak můžeme pomoct našim výkonům díky práci s psychikou? A na druhou stranu, jak sport pomáhá našemu duševnímu zdraví?
Velké množství vědeckých studií potvrzuje, že mysl sehrává podstatnou roli v našem sportovním výkonu. Pokud správně trénujeme mysl, jsme schopní dosáhnout svých cílů o dost efektivněji, rychleji a minimalizovat zranění či nehody.
Existuje mnoho technik, které je možné použít na uklidnění, pro větší odolnost vůči stresu, soustředění, sebevědomí a energii. Některé z nejjednodušších technik jsou: používání dechu na posilnění uvědomění těla a mysli, vykonávání rituálů, abyste se více soustředili, naučte se vyjít z vody dřív, než začnete dělat příliš mnoho chyb, a vyhněte se frustraci.
Po každé session na vodě najděte všechny pozitivní body. Sport je velmi efektivní způsob, který může změnit váš život v mnoha směrech. Kiting, a hlavně foiling, je skvělý relax. Prostřednictvím sportu se můžete naučit uklidnit nervový systém ve vysoce stresových situacích, což vaše tělo automaticky využívá v jakýchkoliv stresových situacích.
Moje klientky ze ženských kite-mind retreats (She Flies) vzpomínají, jak jim techniky, které používaly při kitingu, pomáhají být klidnými a soustředěnými před důležitými obchodními schůzkami.
Kam chceš v budoucnosti posunout svoji kariéru? Nějaké plány, vize nebo sny?
Chci změnit paradigma špičkového výkonu, kterou máme v atletickém a obchodním světě. Učili nás, že pokud chceme dosáhnout nejvyšších cílů a překonat největší výzvy, musí to být stresující a bolestivé.
Na základě vědeckých výzkumů a neurobiologické funkčnosti našeho mozku, práce s mými klienty a vlastních zkušeností jsem přesvědčená, že správná realizace mentální přípravy, lepší regenerace, relaxace a minimalizace stresu je o dost efektivnější, zdravější a uspokojivější způsob, jak dosáhnout stanoveného cíle.
Plánuji mít wellness tréninkové/seberozvojové centrum na krásném místě na pláži a v horách, kam budou moct přijet sportovci z jakékoliv profesionální oblasti a naučit se relaxovat a podávat nejlepší výkon.
A co tě čeká po olympiádě?
Budu pokračovat v šíření svého revolučního programu mentálního koučinku mezi sportovci po celém světě a přizpůsobovat ho různým disciplínám. Chtěla bych pokračovat v soutěžení v race foilingu a jet i na olympiádu 2028.
Další zimu bych chtěla strávit v horách horolezectvím a snowboardingem. A uvažuju i o neurovědeckém doktorandském studiu na téma flow in foiling.
text: Laci Kobulsky & Katka Salandova
fotky: GKA, Svetlana Romantsova, Samuel Cardenas, Laci Kobulsky, Eliska Vrnatova, Charlotte Graham, Roger Rondon, Janika Kamm
Vaše komentáre