Musíte si říkat, co to s těmi lidmi bylo. Stejně jako byly módní manšestráky a rovné blůzy, tak pokud šlo windsurfing, vstoupil do módy sedákový trapéz, kterému se někdy možná nepěkně ale skoro výstižně říkalo plínka. Vtrhl na scénu v době, kdy ještě hodně letěl hrudní trapéz. Nicméně neexistoval statusový symbol než sedákový trapéz v neonových barvách. Čím zářivější, tím samozřejmě lepší. Barvy, které jste prostě museli mít, byly růžová, svítivě žlutá nebo psychedelická oranžová.

Po pravdě řečeno to bylo trapné a vyloženě ostudné, když uvážíme, že se dneska smějeme kitesurfařům, kteří nosí přes neopren šortky – kdyby to tak věděli! Oni se naštěstí ještě trapně natřásali na školních diskotékách, když jsme si my windsurfaři uvědomili svůj omyl.

Všechno se začalo měnit na začátku devadesátých let, kdy někteří elitní surfaři na Maui začali nosit bederáky, které jim dávaly větší volnost pro radikální pohyby na vlnách. Matt Pritchard pak překvapil na akci Fuerteventura PWA Slalom, když měl bederák s absurdně dlouhými úvazky; tehdy si toho lidé začali všímat. Móda se brzy rozšířila, chytli se toho výrobci a z bederáku se stal mainstream.

85 % postrojů, které se dnes prodají, jsou bederáky. I na slalomech PWA, kde byste čekali, že budou sedáky stále populární, má bederáky více než polovina jezdců. Když se ale podíváte pozorněji, všimnete si významných výjimek. Dva nejlepší světový jezdci Bjorn Dunkerbeck a Antoine Albeau stále používají sedáky – to rozhodně o něčem vypovídá.

Je třeba sedák vyzkoušet, protože možná stále něco přehlížíme…

Abychom udělali důkladné srovnání, podívali jsme se na dva klony (tedy jezdce na stejné úrovni). které vyrazili na vodu se sedákovými i bederními trapézy ION. Cílem bylo zjistit rozdíly v plavbě, ať už jde o freeride nebo volný freerace závod.

Pokud jste zvyklí na bederák, se sedákem se budete cítit divně. Jsou dnes volnější a nenápadnější, než bývaly dřív, ale pořád je trochu podivné procházet se po pláži v obrovských trenkách s připnutým hákem.

Rychle jdeme na to a první rozdíl, na který narážíme, je ten, že záháknout se do úvazku plachty je se sedákem trochu těžší. Není to kdovíjak složité, ale hák je trochu níž a obecně je jednodušší se k ráhnu přibližovat hrudníkem nebo bedry než boky, takže bederák má v tomhle jasnou výhodu. V nedávném rozhovoru to potvrzuje i Bjorn:

„Při slalomu ve větru, kdy je důležitější halzování, beru si místo sedáku bederák, protože je jednodušší se připoutat a zase odpoutat.“

Jakmile se ale připoutáte, uvědomíte si okamžitě velkou výhodu sedáku. Je to jako sedět v křesle ve srovnání s balancováním na barové stoličce. Pokud na sedák nejste zvyklí, budete překvapeni, jak je to pohodlné a příjemné. Souprava je stabilnější a sevřenější a především se sedákem jako byste nevynakládali tolik energie. V bederáku máte nápor na paže a na záda, nohy silou tlačíte proti prknu a celé je to tak fyzicky náročnější. V sedáku prostě sedíte a místo vynakládání síly se o věci postará váha vašeho těla. Je málem neuvěřitelné, jak výrazně jednodušší sedák je, a to jak z hlediska techniky, tak z hlediska síly.

V sedáku jako byste byli víc „v tom“, prostě sedíte a v případě náporu poryvu je poměrně jednoduché přenášet váhu tak, aby se prkno nezvedalo nad hladinu. V bederáku musíte zapojit paže, záda a nohy, abyste měli nad sklonem prkna a silou, kterou vynakládáte, dostatečnou kontrolu.

Z hlediska techniky si se sedákem můžete dovolit mít ráhno o trochu níž, což dělá plovák stabilnější a abyste to vyrovnali, můžete mít o něco kratší úvazky. Pokud to zvládáte s bederákem, nebudete mít se sedákem žádný problém.

Když se věci rozjedou a začne být důležité ovládání, ukážou se zase výhody bederáku. V bederáku je větší nápor na vaše nohy, což vede k tomu, že jste rameny víc u středu plováku a když správně vystrčíte zadek, můžete nápor do nohou ještě zesílit. Tím stabilizujete návětrnou hranu prkna a udržíte ji ve vodě. V sedáku vás to víc zvedá, prkno je uvolněnější a je pak obtížnější udržet ho dole.

Obecně se zdá, že v sedáku můžete mít věci plně pod kontrolou o něco déle, ale jakmile překročíte určitý bod, nemůžete zase dělat skoro nic. V bederáku začnete ztrácet kontrolu o něco dřív, ale máte pak víc možností nápor korigovat a lépe prkno ovládat.

Pro a Proti

Nedá se říct, že by sedák nebo bederák byl celkově tou lepší volbou, protože z hlediska freeride, freerice nebo závodění mají obě varianty svoje pro a proti.

V podmínkách, na které jste zvyklí a vaší prioritou je rychlé ježdění sem a tam, je sedák rozhodně lepší pro svou jednoduchost a pohodlnost. Když je ale situace složitější z hlediska síly větru a je potřeba víc manévrovat, je jednoznačně lepší bederák. V ideálním světě byste měli mít oba postroje: sedák na rychlost a kvůli blastingu, a bederák pro manévrování a pro situace, kdy je třeba mít prkno víc pod kontrolou – takhle to koneckonců dělají nejlepší profíci.

Pokud si chcete pořídit jen jeden postroj bez ohledu na podmínky, jsme toho názoru, že těžší jezdci (ti, kteří váží 85 kg a víc), kteří mají přirozeně méně problémů s kontrolou, a ti méně fyzicky zdatní, kteří neradi jezdí na sílu, by měli dát přednost sedáku. Lehčí surfaři, kteří na sílu jezdí, a rozhodně ti, kterým záleží na manévrování, by měli asi zůstat u bederáku.

Zdá se, že se v poslední době výhody sedáku přehlížely kvůli minimalističtějšímu bederáku. To je ale možná velká chyba. Sedáky dnes sice nejsou tak barevné a cool jako kdysi, ale na klidné vodě stále symbolicky říkají: „Vím, co dělám.“ Bjorn a Antoine by rozhodně souhlasili!