V Ostravě jsem sbalil průkopníka českého snowkitingu Luďka Konečného se synem a svého staršího syna Filipa, políbil ženu a čerstvého potomka a už jsem pomalu cítil vůni rhodského větru. V Praze na Ruzyni se k nám přidali kamarádi a shodou okolností i mí sponzoři. Klasické zdržení nastalo u check-inu, kde je potřeba pokaždé vymyslet, jak zdůvodnit nadváhu (neletím přece bez pořádné výbavy, že :-)) a neplatit kačky navíc. Tentokrát jsme si vymyslel historku o folklórním souboru letícím na slavnosti vína do rhodské vesnice Kattavia. Zabralo to. Pobavil jsem nejen mladou slečnu za přepážkou a její kolegyně, ale i své spolucestovatele, kteří ještě nejsou v těchto věcech tak ostřílení. Let jsme tak absolvovali ve výborné náladě. Zanedlouho, přesněji řečeno za tři a půl hodiny, jsme se už na letišti vítali s mým dobrým kamarádem, kiterem, majitelem hotelu a v této chvíli i převozníkem z reality do říše snů. Tedy řidičem auta, které nás za hodinku vyklopí na druhé straně ostrova. V cíli naší cesty. Na Prasonissi.
Den první
Celou cestu vyzvídám na Ondrasovi novinky. Ondras je majitel hotelu ve vesnici Gennadi, která je vzdálená od Prasonisi asi 20 km. Právě z tohoto hotelu si kiteři v podstatě udělali svou základnu. Prostředí a nabízené služby vyhovují jak kiterům, kteří mají zajištěný veškerý komfort s dennodenní dopravou až na spot, ale díky oblázkové pláži pod hotelem, kde nefouká, a bazénu i rodinkám s dětmi. A hlavně je tu úžasná rodinná atmosféra. Navíc kousek od hotelu je nejlepší řecká restaurace na světě. Kdo přiletí na Rhodos a nezajde na gyros k Marii, jako by tam ani nebyl.
Za chvíli už vím, kdo tady letos byl, kdo ne, kdo dává největší peklo na vodě i které škole se daří nejvíc. Během jízdy netrpělivě vyhlížím z okýnka. A už je to tady. Poslední odbočka, osmikilometrová cesta plná zatáček a tři, dva, jedna a jsme na kopci a před námi se otevírá nádherný panoramatický výhled na Prasonissi. Necelý kilometr písčité pláže rozprostírající se mezi kopci se zlatavě třpytí na slunci. Z obou stran je omývaná průzračně modrým mořem a nabízí všem milovníkům větrných a vodních sportů luxus výběru waveridingu nebo freestylu. Z jedné strany ji omývají vlnami, jejichž velikost koriguje síla větru. Já tu zažil i pětimetrové vlny při síle větru 10 bft – a to byla jízda! Z druhé strany je zase klidná hladinka s pomalým sestupem do moře výborná i pro začátečníky .
Dneska je klasicky větrné počasí, fouká stabilních 6 bft, a tak na nás mávají barevné obloučky kitů a oči oslňují odlesky mnoha plachet windsurfařů. Sjíždíme z kopce a všichni se už vidíme mezi ostatními na vodě. Ti největší kitoví borci bydlí přímo na pláži, punkeři ve stanu, pro ty ostatní je tady možnost zaparkovat karavan nebo se ubytovat v apartmánech Ligh house. I my si tedy vyložíme saky paky a já, jako pnkáč největší, jdu hledat stan, který jsem tu loni zašil mezi keříky. Hurá! Stan je na svém místě, takže nám zbývá jen shodit přebytečné oblečení, fouknout kita a na vodu. Paráda! Ten pocit, kdy skočím s prknem na vodu a ta mi ošplíchá lýtka, spojíme se s drakem v jedno tělo a jednu duši a jedu…! Obklopí mě neskonalý pocit štěstí. Při kitování ze mě padají všechny starosti všedních dnů. Cítím se nabitý energií. Jedinou věc, kterou musím vyřešit, je, který trik si dám jako první. A jako druhý? A třetí? A další? Zkrátka první ježdění jsem si užil na maximum. Stabilní vítr, západ slunce, spousta známých z loňska, předloňska i dávných dob, co víc si přát. Možná jen dát si Mithos na schodech pod Kiki.
U Kiki se říká jednomu ze dvou obchůdků, které jsou přímo na pláži. Na výše zmiňovaných, naprosto legendárních schodech se scházejí každý večer windsurfaři a kiteři, zapomínají na každodenní šarvátky z vody, popíjejí pivo a Metaxu a vedou řeči. Samozřejmě že o větru.
Den druhý a třetí
Druhý a třetí den se nese ve znamení učení. A že ho je! Po ranní sesion na liduprázdné vodě (nelepší ježdění vůbec, můžu jen doporučit) je třeba předat své vědomosti a zkušenosti nové krvi. A jde jim to skvěle. Podmínky na učení jsou tady opravdu výborné. Ti, kdo se chtějí naučit kitovat, mají na výběr ze tří škol, které tady působí už mnoho let. V každé škole je alespoň jeden český instruktor, takže jazykové bariéry se není třeba obávat. Ale zpátky k mým „kurzantům“. Měl jsem lehké obavy, že se s nimi budu trápit, ale naštěstí se nic takového nestalo. Všem to šlo výborně a po pár hodinách se začali stavět na desku a jezdit. Takže momentálně jim k dokonalosti chybí jen trénink.
Den čtvrtý, pátý…
Čtvrtý den foukalo docela málo a hlavně jsme byli z několikadenního kitování celkem unavení,proto tak jsme se rozhodli pro malý výlet. Absolvovali jsme asi 40minutovou cestu pěšky podél skalnatého pobřeží a 10 minut plavání podél skal, až jsme se dostali do zátoky s kompaktní skálou – opravdu úžasné místo jako stvořeného pro skoky do vody. Je jen na odvaze každého jedince, zda si skočí z jednoho metru, nebo bude stupňovat adrenalin a skákat z větší a větší výšky. Nejvyšší možnost je skok z 12 metrů. To vše do nádherně čisté vody osmimetrové hloubky. Sešla se nás tam docela dobrá partička. Někteří dorazili na školních surfových deskách s velkým výtlakem. Tyto plavidla pojala i šest námořníků. A jak už to tak bývá, víc lidí – víc zážitků. Navzájem jsme se povzbuzovali k lepším a lepším výkonům, takže zanedlouho byla i dvanáctimetrová hranice pokořena. Na řadu přišel i pořádný freestyle. O různá salta s vruty, dopředu i dozadu, rozhodně nebyla nouze a úspěch slavily i stylové šipky z dvanáctimetrové výšky v podání slavného generála. Den strávený na skalách měl skvělou atmosféru a je to určitě příjemná varianta pro málo větrné dny.
Další možnou, ovšem méně adrenalinovou variantou je výlet k majáku, který se nachází na kopečku uzavírajícím Prasonissi. Příjemnou, asi půlhodinovou procházkou se dostanete k majáku, od kterého je nádherný výhled na širé moře. My jsme ale přijeli kitovat a neměli čas na nějaké turistické výlety. Poslední dva dny jsme totiž zasvětili točení a focení, takže jsme se museli soustředit na maximální výkony. Výsledek si můžete zkouknout třeba na stránkách meatfly.
Den poslední
A nastal den osmý, poslední. S těžkým srdcem jsme usušili kity po posledním ježdění, potřásli pravicemi hromadě starých i nových známých, zamáčkli slzu a naskákali do auta mířícího na letiště. Odbavení, tentokrát bezproblémové, poslední Mithos a vzhůru domů. I když jsem zde letos strávil jen týden, stálo to za to. Nemusím být smutný, že to končí. Vím, že nejpozději za rok se sem zase vrátím. Prasonissi je totiž místo, kam se budu vracet pořád. Vyzkoušejte a dáte mi za pravdu.
INFOBOX
LET
Z Prahy,Brna, Ostravy za tři a půl hodiny. Nebo možná levněji s Polských Katovic, popřípadě z Varšavy. Délka letu stejná, cenu je třeba si aktuálně zjistit.
UBYTOVÁNÍ
Vesnička Gennadi vzdálená 20 km od spotu s možností každodenní dopravy. Ambelia Hotel Becha nabízí příjemné ubytování s polopenzí. Rezervace je možná na www.4wake.cz. Můžete taky zaparkovat karavan přímo na Prasonissi, případně si tam postavit stan. Přes internet je možné si najít ubytování v soukromí, případně ve velkých i malých hotýlcích či bungalovech různě rozesetých po ostrově.
MĚNA
Jednoduchá – euro.
ZDRAVÍ
Očkování není potřeba žádné. Případné úrazy a nehody se dají řešit u doktora v Gennadi (20 km od Prasonissi).
VĚTRNÁ SEZÓNA
Od poloviny května začíná foukat stabilně a fouká tak do konce září, nejčastěji ježděné kity v tomto období jsou 9 a 12.
SPOTY
Na Rhodosu jsou dva hlavní spoty – Prasonissi s wavem i rovnou vodou na freestyle a druhý se nachází na severu ostrova.
NEZAPOMEŇTE
Lycru s dlouhým rukávem a krém s dostatečně silným faktorem, slunko valí jak sedlák cepem, tak ať nemáte spáleniny.
NENECHTE SI UJÍT
Noční procházka starým Rhodem, můžete i přes den, ale je vedro. Historické romantické město Lindos, Údolí motýlů nebo třeba kouzelné západní pobřeží, případně akvapark ve Faliraki. Rozhodně nevynechejte večeři u Nikose a Marie v Gennadi – jejich gyros je legendární. K bontonu každého kitera patří i hamburger a domácí řecký salát v kantýně přímo na pláži. A samozřejmě Mithos a Metala.