1/8

2/8

3/8

4/8

5/8

6/8

7/8

8/8

Narozená ve znamení windsurfingu

Míma se narodila v Mostě na severozápadě Čech, což je kousek od Chomutova, kde bydlí v podstatě celý život. I když se narodila do rodiny posedlé windsurfingem, nechali ji rodiče, aby si vyzkoušela spoustu sportů i jiných aktivit, a dali jí příležitost, aby si sama vybrala, co ji nejvíc baví a čemu by se chtěla věnovat. Most je poměrně velké město, kde bylo a stále je spoustu možností, co se sportovního vyžití týče. Kromě malých jezer přímo ve městě, kde se dá třeba wakeboardovat, je 15 kilometrů na Nechranice, což byl rodinný homespot, na který se Míma vždycky ráda vrací. V zimním období to je zase blízko na hory a mimo jiné tu funguje po celý rok i krytý skatepark, kde se nachází největší krytý bazén v Čechách, takže Míma měla kopec možností, kde svoji energii vybít. Už od narození se však její život točí hlavně kolem windsurfingu. „V den, kdy jsem se narodila, jel můj otec svůj první surfařský závod… Možná to bylo znamení. Na Nechranicích jsem jako malá trávila pokaždé celé léto a koukala se, jak všichni surfují na těch ohromných prknech s barevnými plachtami. Vždycky se mi to líbilo.“

První kroky

Byla to jen otázka času, kdy se Míma vydá v rodinných šlépějích. Ten správný čas nastal, když jí bylo dvanáct – a od té doby z prkna neslezla, naopak k tomu ještě pár dalších prken přidala. První kroky byly stejné jako u každého surfaře. Velké nadšení, potom velká dřina, ale zároveň touha být na vodě a jezdit každou volnou větrnou chvilku. Kdykoliv byla předpověď jenom trochu slibná, už s bráchou strojili plachty na nechranickém břehu. Na otázku, jestli to byla láska na prvý pojezd, nebo to přišlo postupně, Mima odpovídá: „Chodilo to v etapách. Vždycky se mi to strašně líbilo, když jsem pozorovala tátu nebo Tomána a chtěla jsem jednou jezdit jako oni. Pak jsem dostala příležitost, ale zjistila jsem, že se toho musím spoustu naučit, než jim budu sahat aspoň po kotníky. Ale kdykoliv jsem pocítila nějaký krok dopředu, byla to pro mě motivace a bavilo mě to zase o něco víc. Takhle to mám dodneška. Jsou chvíle, kdy stojím na jenom bodě a nemůžu se z něj nikam pohnout, a najednou jakoby někdo lusknul prstem a podaří se mi třeba něco, na čem už dlouho pracuju. Je to fajn pocit.“

První skluz

V rodině se vždycky pěstovala olympijská třída Mistral One Design, takže bylo od začátku jasné, že ani Míma se tomu nevyhnu. Jej první komplet se tedy skládal ze 16-kilogramového plováku Mistral One Design a k tomu plachta 6,2, se kterou jezdívali junioři. Dneska by ji na to už nikdo nedostal, ale tenkrát to bylo pro učení asi nejlepší. Výhodou také bylo, že s bráchou jezdili tutéž třídu a mohli tak trénovat společně pod očkem táty. „První opravdovou jízdu v poutkách, zavěšená v trapézu si dodnes pamatuju moc dobře. Bylo mi asi třináct a jezdila jsem tehdy na tátově raceboardu. Byl podzim, docela foukalo a najednou to přišlo jako z čistého nebe – zaháknutá a ve skluzu si to řítím přes Nechranice a za mnou můj křičící brácha: Jó, ona jede v trapézu! Měla jsem z toho tenkrát strašnou radost až do prvního katapultu, který přišel hned poté!“ První úspěchy První větší úspěch se Mímě podařil na One Designu někdy v roce 2004. Jednalo se o mistrovství Švýcarska, kam se jezdilo na závody, protože to byla vždycky uznávaná a povedená akce. Tenkrát Míma skončila třetí mezi ženami a třetí místo si odvezla i z juniorské kategorie. Dalším úspěchem je bronzová příčka z freestylového závodu na El Yaque (Isla Margarita, Venezuela), který se jel loni na jaře. S úspěchy přišli i sponzoři. Už třetím rokem se její plachta pyšní logem Roxy – takhle firma ji zásobuje stylovým oblečením, a hlavně lycrami a neopreny. Vybavení má od Neilpryde, což ji umožňuje společnost Boarderking, a nedá dopustit na flosny a jiné doplňky od MFC. Velkou podporu má také od IDENTITY WS club Nechra, kde se nachází její homespot.

Cesta k freestylu

V devatenácti se Míma zamilovala do windsurfingu podruhé. Tentokrát ale do freestylu a vln. Koukala na fotky a videa borců, kteří dávali neskutečný triky a polety, a cítila, že to chce umět taky. S olympijskou třídou byl nadobro konec. „Wave mi za ta léta přirostl k srdci nejvíc. Myslím, že to je jediná disciplína, která není stereotypní, jelikož vždycky přijde jiná vlna, která bude jinak vysoká nebo jinak silná, a podle toho jí vždycky jinak sjedete. Pokaždé se té hoře vody stavějící se za vámi musíte naplno věnovat a zjistit včas, co od ní máte čekat, než jí rozpáráte, jinak rozpárá ona vás. Ráda si ale zajezdím i freestyle, a když jsem doma, ráda si dám s bráškou i slalom na našem homespotu.“ Poslední roky jezdí v zimě za dobrými vlnami do Jižní Afriky. Učarovalo ji místo se spoustou možností a spoustou spotů od lehčích po těžší, nádherná příroda, zajímavá kultura a zvláštní mentalita místních obyvatel. „Jezdím tam už pár let a vždycky natrefím na něco nového, co mě opět něčím překvapí nebo nadchne. Loni jsme třebas navštívili nový spot, na kterém jsme ještě nikdy před tím nejezdil,i a nakonec z toho máme nejlepší session za loňskou zimu.“ Pohled vpřed Momentálně Mimíno vodní dobrodružství trochu kříží práce se školou, protože ji co nevidět čekají státnice, ale hned jak se ji podaří školu dotáhnout do úspěšného konce, balí kufřík a vyráží na další trip. Přesnou vizi do budoucna nemá, ale protože studuje PR management, který ji dost baví, chtěla by u svého oboru určitě zůstat a možná zkusit štěstí v oblasti kolem extrémních sportů. A co by si sama přála? „Aby mě nikdy neopustila motivace k ježdění a aby mi zdraví sloužilo natolik, abych mohla jezdit, co nejdéle to půjde, a hlavně se stejnou radostí.“