1/2

2/2

Jak to všechno začalo?

„Začalo to asi takhle. Furt jsme s bráchou seděli na břehu, chytali tátovi a mámě draka. Časem nás to přestalo bavit a tátu jsme konečně přemluvili, ať nás to naučí. Já jsem přišla na řadu první, protože jsem byla ta starší ségra. Můj o pět let mladší brácha až po mně, protože ještě musel přibrat. Táta říkal, že by ulítnul. Časem jsme začali jezdit oba dva a zároveň jsme se hecovali.“

Paula se narodila do velmi aktivní rodiny. Od útlého dětství sportovala. Od pěti dělala závodně sportovní gymnastiku. Trénovala každý den, několik hodin denně a byla ráda, že si v neděli odpočinula. Časem začala i závodně plavat a z gymnastiky přešla na atletiku. Jinak s rodinou běhali orientační běh, lezli po skalách, chodili na túry do vysokých hor, jezdili na kolech, na bruslích, v zimě odmala lyžovala, a když jí bylo deset, přešla zároveň s celou rodinou na snowboarding. „Těch sportů bylo opravdu hodně a jsem ráda, že jich tolik bylo. Díky nim, a hlavně díky gymnastice mám super předpoklady na freestyle v kitesurfingu, který je momentálně mojí disciplínou.“

Poprvé jezdila na kitu v Řecku na Lefkádě, když jí bylo čtrnáct. Se základy pomohli rodiče, pak se starších kluků vždycky ptala, jak udělat tenhle trik a jak zase tamten, a to vždycky hodně pomohlo a posunulo ji to dál. Na Lefkádu se vraceli celkem třikrát, postupem času s rodiči měnili destinace a objevovali nová místa. Rádi jezdili do Německa, Rakouska, Itálie, jedno léto jeli na dva měsíce na Fuerteventuru, loňské léto strávili na Rhodosu. „Většinou jsme cestovali naší super obytkou, kde je vždycky teplo a pohodlí. Své rodině jsem opravdu vděčná, bez nich bych se nedostala tam, kde teďka jsem.“ Už po roce ježdění si Pauly začali všímat sponzoři. Brzy se tak se dostala do jednoho kiteboardingového týmu. Získala si i sponzora na oblečení a na spodní prádlo a plavky. „Teďka nosím i super dupačky, které jsou nejpohodlnější na celém světě. Zatím mým největším sponzorem jsou však moji rodiče.“

POZRITE SI FILM:

A jak se dá skloubit tenhle náročný sport se školou?

„S časem a školou to zvládám. Není to zrovna moc lehké, ale jsem ráda, že mi všechno ve škole tolerují. Chodím v Hradci Králové na gymnázium, kde dokončuju třetí ročník. Příští rok by mě teda měla čekat maturita. Například tenhle rok jsem půl roku strávila v Brazílii, kde jsem chodila do školy, surfovala a nakonec i kitovala. Naučila jsem se i perfektně portugalsky.“

Vzhledem k tomu, že u nás v Čechách moc holek nejezdí, musí jezdit na závody do zahraničí. Minulý rok se zúčastnila evropského poháru v Polsku, moc ale nefoukalo, a její heat opakovali asi třikrát. Tam to tedy nedopadlo dobře a společně s dalšíma holkama skončila osmá. Hned poté odjela na světový závod do Číny, který byl však jen pro pozvané jezdce. Holek tam bylo asi šest a Paula skončila druhá. Letos na jaře jela taky světový závod, opět jen pro pozvané jezdce. Byly to však týmové závody. Jela za svůj tým North kiteboarding. A skončili na pěkném 4. místě. Ale je v podstatě na začátku a plány do budoucna rozhodně nejsou malé.

Letos plánuje jet na evropský pohár do Německa a Itálie. Potom také na světový pohár do Německa. Toto léto bude trénovat na Tarifě ve Španělsku a potom v Řecku na Rhodosu.

„Už dlouho trénujeme s kamarády, kteří jezdí na světové úrovni. Navzájem se hecujeme, radíme si a povzbuzujeme se. Tenhle sport mě oslnil natolik, že do toho jdu po hlavě, a hlavně chci pořád jezdit a trénovat. Je to něco víc než jen sport a koníček, je to vášeň, je to jiný způsob života.“

Taky nesmíme zapomenout zmínit Pauliny wakeboardingové úspěchy. Loni skončila na svých prvních závodech a to na českém poháru na pěkném 2. místě. Všechny holky koukaly, kde jenom se ta holka vzala. No jo, kitová průprava :-). Přes kitesurfing se seznámila se spoustou skvělých lidí z celého světa – vídají se na různých spotech. „Jo, svět je malý. Hlavně je to větší sranda jezdit s partou kamarádů. Letos plánujeme natočit český dokument o vodních sportech, kde se mají představit jak české kiterky, tak české wakeboardistky. I přes všechna zranění, co mám za sebou, trénuju co nejvíc to jde a chci to určitě někam dotáhnout. Můj sen je objíždět světový pohár a doufám, že se mi to co nevidět splní. Ta úroveň holek ještě není tak vysoká, tak se budu snažit. Držte mi palce!“