Co je snem asi každého windsurfera se na podzim splnilo i mě. V listopadu jsme s kamarádem Borkem a jeho squaf vyrazili na tři týdny navštívit Hawaii a to ostrov Maui a jeho „atrakce“. Borek byl na Maui už podruhé, tak věděl co a jak a proto jsem byl ušetřen spousty pátrání a hledání co a jak.

Kde je Hawaii většinou každý ví, no a jak se tam dostat si stejně každý nakonec zjistí sám, protože podmínky leteckých společností a taky ceny se mění a v každé době je výhodnější trošku jiná trasa. Jedno je ale jisté … jinak než letadlem to nepůjde. Pár tipů co a jak je ale určitě dobré vědět. My jsme letěli trasou Praha-Amsterdam-Los Angeles-Kahului. Cesta Praha-Amsterdam trvá přibližně hodinu a půl, Amsterdam-Los Angeles asi dvanáct hodin a Los Angeles-Kahului zhruba pět až šest hodin. To je cesta tam, cesta zpátky je časově rychlejší. Cesta na Hawaii začala v sobotu v Praze v sedm hodin ráno a v osm večer taky v sobotu jsme byli už na Hawaii … ovšem místního času.

Cenovka za letenky byla pro dospělou osobu od 32 tisíc českých korun. Já ji měl asi za 34 tisíc, protože jsem ji bukoval o nějaký ten týden později. Platí pravidlo, čím dřív si letenku zabukuješ, tím bude levnější, proto ji Borek bukoval skoro půl roku předem. Je dobré si mezi lety nechávat aspoň tři hoďky rezervu, protože přesuny na velkých letištích bývají časově náročné a při nějakém i trochu zpožděném letu můžou nastat zbytečné stresy. Hlavně ale zapomeňte na přepravu vlastního vercajku. Borek absolvoval první trip na Hawaii se svým cajkem a bylo to jednak komplikované,  jednak drahé a navíc v Americe, zemi svobody, měl spoustu problémů s odbavením.  Od doby jeho prvního tripu navíc podmínky ještě zpřísnily a zdražily tak, že se přeprava vercajku vůbec nevyplatí.

Všechno půjčený
Tím pádem na Hawaii budete potřebovat jednak půjčit vercajk, pak půjčit auto, sehnat nějaké ubytování a taky někde něco zakousnout.

Co se půjčení vercajku týká, nám se jako nejlepší půjčovna na cajky jevila půjčovna www.secondwindmaui.com. Dle referencí má ale vercajk v nejlepším stavu v půjčovně Matt Pridchard www.pritchardwindsurfing.com ale s tím se nám naším omylem nepodařilo spojit (jeho odpověď skončila ve spamu), tak jsme vyzkoušeli půjčovnu secondwind. Přehled půjčoven kde si můžete půjčit vercajk je tady – http://www.mauiwindsurfing.net/maui-windsurfing-information/where-to-get-gear/ …

Dalším krokem je půjčení káry, bez které se na Maui taky neobejdete. Půjčovny s vercajkem jsou totiž všechny ve městě, takže možnost přijet na pláž, v půjčovně si vzít vercajk, zajezdit a odejít totiž není. Všechno je potřeba si vozit. Po dlouhém pátrání naše cesty vždy byly přivedeny do půjčovny www.mauivans.com neboli www.aloharentacar.com , což je tatáž firma, kde se dají asi za nejlepší peníze půjčit káry. Domluva s nimi byla sice trošku krkolomná, protože nám pořád odpovídali přesně na to na co jsme se jich neptali, ale nakonec vše klaplo. Protože jsme přiletěli v sobotu, tak auto nechali přistavené na letišti a klíčky v jednom taxi offisu k vyzvednutí … takže bez problémů. Horší bylo potom to auto najít … zabralo nám to asi hodinu.

Další co je pro pobyt potřeba, je někde složit hlavu. Pokud člověk nechce za nemalý peníz bydlet v hotelu, dají se pořídit různé druhy apartmánů a celých vilek. Ceny nejsou moc příznivé a nejlevnější ubytování se dá pořídit cca od 50-80 dolarů za osobu, podle typu a samozřejmě spíš více. My měli docela luxusní ubytko u jednoho místního serfaře, které se u něj pohybovalo od 110-180 dolaru za dvojlůžkový apartmán na noc. Něco o našem ubytku je tady http://www.facebook.com/SugarRanch jinak více tipů na ubytování je tady http://www.kimosrentacar.com/pages/VR.htm

Ubytování je nejlepší pořídit poblíž městečka Paia, nebo Kahului, kde je taky letiště na které přiletíte. Všechny hlavní ws spoty jsou totiž poblíž těchto měst, které jsou od sebe vzdáleny cca 4 míle.

Co se jídla týká, není problém to řešit buďto návštěvou některého z mnoha fastfoodů, nebo koupit krabičkové jídlo v některé ze samoobsluh, kde se dá koupit fakt dobrá bašta. Na večer jsme vždycky něco ugrilovali … teda „jsme“ ugrilovali … vařil kuchařka Borek a já s Marťou jsme to akorát tak potom snědli.

Spoty
A teď něco ke spotům. Na Maui je vícero spotů a docela dobře jsou popsány v nové knize „The kite and windsurfing guides – world“ … http://www.stoked-publications.com/ … Jsou tam asi takové tři stěžejní spoty (krom světoznámeho Jaws, pro našince asi nedosažitelného, teda aspoň tak, aby o tom mohl ještě potom povyprávět) Hookipa beach, Kanaha a Sprecksville. Na těchto třech jsme taky jezdili.

Sprecksville
Spot se nachází zhruba v polovině mezi městy Kahului a Paia. Příjezd po písečně-hliněné cestě. Pláž je dlouhá a písečná. Je to spot na kterém se dá nejlépe jezdit freeride a je dobrý na skákání, protože se v zátoce nacházejí asi dva menší reefy, kde se dělá vlnka vhodná na skoky. My na tomto spotu jezdili když byl špatný vítr a spíš to bylo jen takové blbnutí, takže jsme ho nezažili v té nejlepší formě.

Kanaha
Kanaha je obrovský park, kde se shází lidé všech pohlaví, národností a věku. Je to asi nejoblíbenější spot pro evropské ridery. Na Kanaze jsou dva reefy, kde se tvoří vlna. Spodní reef a horní reef. Na spodním reefu se dělá menší, ale delší vlna. Reef je blíž břehu (cca. půl kilometrum) a taky tam bývá víc plno. Na reefu bývá mix kiterů, windsurferů i surferů.

Horní reef je dál od břehu (cca. jeden kilometr), vlny tam jsou větší, ale ne tak dlouhé a pravidelné, tak se člověk musí trošku rozkoukat než si nějakou chytí … no a tím pádem tam bývá taky míň lidí. Za našeho ježdění byly na horním reefu vlny největší tak do čtyř metrů. Kanaha je relativně bezpečný spot na rozježdění a zkoušení všeho možného. Když vás semele vlna, tak vás s cajkem hodí do laguny, kde se můžete v klidu posbírat a vyrazit znovu do boje. Problém je jen, když nastane nějaký technický problém, to si jeden potom zaplave, něž zase šlápne nohou na břeh. Jinak zázemí je luxusní, sprchy, tráva, sociálky, místo na grilování, velké parkoviště … prostě Amerika.

Hookipa
Hookipa je legendární spot. Určitě se o něm dá najít spoustu informací, fotek a videí a určitě se i u nás najde spoustu riderů, kteří by o Hookipě dokázali napsat mnohem víc a proto napíši jen své postřehy s ježděním na tomto spotu, které možná někomu můžou přijít vhod.
Hookipa beach park je rozdělený na tři části.

Po směru větru první část je víceméně jen pro serfaře, protože je schovaná pod břehem a tudíž tam nefouká. Druhá část je také víceméně pro serfaře a platí tam pravidlo, že když je v této části pět a více serfařů, tak windserfař na ni nemůže. Teprve třetí část je určena většinou pro windserfaře. I tady však platí pravidlo, že pokud je na vodě více než deset serfařů, tak tam stejně windserfař nesmí. Co dodat…made in USA.

Na vodu se vyjíždí z malé písčité plážičky na konci zátoky a tam se taky musíte vrátit. Jinak je břeh tvořený skalnatou deskou ze které se moc vyjíždět nedá. Pozor je třeba dávat na proud, který vás táhne buďto na kameny směrem po větru, nebo taky proti větru do míst, kde není vítr … záleží v kterém místě se nacházíte. Než prvně vyrazíte na vodu, je dobré chvilku si sednout a jen se koukat, co a jak. Kde se vyjíždí a kde se lámou vlny a kde se občas tvoří prostor pro vyjetí na vodu.

Výjezd na vodu
Vůbec výjezd na vodu je taková sázka do loterie, protože čekáte až bude vítr, který je u břehu docela poryvový a taky, až se udělá místo mezi vlnama, ať můžete vyjet přes vlny … vyrazíte, odjedete od břehu, dojedete do místa, kde se dělají vlny a najednou vítr nikde … a teď jenom čekáte, co přijde dřív … jestli poryv, nebo vlna, která vás vypere dočista dočista. Pokud přijde dřív vlna, dostáváte se k poslední fázi, kdy je potřeba uniknout od rychle se blížícího břehu, protože jak vás to začne prát, tak vás to docela rychle začne táhnout na šutry na konci zátoky. Jediné, co člověk může udělat je plavat směrem od břehu a čekat, až ho proud odnese kolem šutrů do míst kde začíná další zátoka … tam se můžete relativně v klidu posbírat a vyrazit zpátky do „čertovy mlýnice“. Toto všechno se dá po chvilce vypozorovat, protože tam se vlna neptá kdo je kdo a pere opravdu všechny…a protože většina lokálů tam bez bázně a hany zkouší kde co a na nějakou tu pračku moc nehledí, je v prostoru před šutry někdy docela plno. Ale ježdění na tomto spotu opravdu stojí za to aspoň jednou zažít …

Pravidla se oplatí dodržovať
Co ale ještě určitě stojí za zmínku je dodržování jejich přitroublých pravidel o počtu serfařů na vodě a hlavně taky jejich skvělé pravidlo, že se windserfuje až od jedenácti. Normálně to není problém, protože si přispat není na škodu, ale nám se poslední den našeho zájezdu stalo, že jsme museli ve dvanáct hodin vrátit věci do půjčovny, tak jsme si řekli, že si ještě předtím vyrazíme zajezdit.

Jeli jsme na Kanahu … krásný větrný den, nikde nikdo, jen pár windserfařů debatujících u polonastrojených věcí. Rychle jsme nastrojili svoje věci a vyrazili na vodu. Bylo cca. 10:35 … no a než jsme nastoupali na vlny, už u nás byla baywatch s vodním skútrem a upozorňovala nás na to, že jsme na vodě moc brzo a že máme jet zpátky na břeh a počkat do jedenácti. Na břehu náš výpad způsobil nečekaný rozruch a skoro všichni se nás ptali, jestli jsme to byli my, co jsme byli před chvilkou na vodě … no a že na to mají pravidlo … no way … prostě Amerika … ještě že jsme za to neskončili na Guantánamu. Tím mě poslední den docela otrávili a už jsem si jen v klidu zabalil věci … ne tak Borek, který počkal do jedenácti, prodral se ostýchavými windserfaři na břehu, kteří jen pořád pozorovali hodinky a váhali, jestli už můžou, nebo ještě nějakou pikosekundu mají počkat a odjezdil si to do poslední vteřiny.

Výlety do okolí
Pokud nastanou někdy i bezvětrné dny (my jezdili dva týdny ze tří), tak se na Hawaii určitě najde spousta jiných činností, kterýma si můžete ukrátit den. Kouzelný byl například výlet na sopku Haleakala (cca. 3000m), kdy jsme si natáhli budík na čtvrtou ráno, aby jsme s Borkem stihli romantický východ slunce…o co víc byl východ slunce romantický, o to větší byla kosa a moje tričko s mikinou nebylo určitě dostačující oblečení…teplota mohla být tak něco málo nad nulou a já hledal v autě i lycru, aby bylo trošku tepleji.

Taky výlet po známé Hana Highway určitě stojí za to vidět. Silnice míjí místa, kde se natáčel film Jurský park, takže o kouzelné přírodní scenérie určitě není nouze.

No co dodat … doufám, že se na Hawaii ještě někdy podívám a doufám, že to nebude dlouho trvat.