1/56

2/56

3/56

4/56

5/56

6/56

7/56

8/56

9/56

10/56

11/56

12/56

13/56

14/56

15/56

16/56

17/56

18/56

19/56

20/56

21/56

22/56

23/56

24/56

25/56

26/56

27/56

28/56

29/56

30/56

31/56

32/56

33/56

34/56

35/56

36/56

37/56

38/56

39/56

40/56

41/56

42/56

43/56

44/56

45/56

46/56

47/56

48/56

49/56

50/56

51/56

52/56

53/56

54/56

55/56

56/56

Už to skoro vypadalo, že se na Cabo letos nepodívám. Partička se nebyla schopná shodnout na společném termínu a všichni jsme byli časově vytížení, ať už kvůli práci nebo škole. Nakonec nás ale už více jak tříměsíční absťák po vlnách, slunci a větru donutil pokusit se s tím něco udělat a podařilo se nám shodnout na posledním týdnu v únoru, takže už nám nic nebránilo vyrazit. Bylo to moje třetí Cabo, tentokrát však ve značně pozměněném složení. Letos to byla čistě pánská akce, bohužel ale bez Bóry (který letos vyměnil Cabo za Australii) a Džiháda (který jel na Cabo o týden dříve). Z původní partičky jsem tak zůstal já, Lukáš, Slaďoch a Honza Štěpánek, a  také jsme přibrali  Cabo nováčky Patrika, Máru a hlavně mého parťáka z Oxbow teamu Rotťáka. Byli jsme tedy v plné síle a připraveni na nové zážitky.

Protože letos jsme jeli na Cabo pouze na týden, bylo hodně důležité, aby nám dobře vyšly podmínky. Vzhledem k předodletovému  stresu a dohánění všeho možného i nemožného, neměl nikdo z nás čas vyhlížet předpověď, takže jsme vše začali řešit až noc před odletem. Větrná předpověď vypadala velmi dobře, ale i tak jsme se domluvili, že si pro jistotu vezmeme slalomové hračky. Můj bag tedy obsahoval Evo 80l s plachtami 4,5 – 5,9m2 na wave a i-sonic 111l s plachtou 7,8m2 na slalom a vážil okolo 100kg. Podobně na tom byli i ostatní.

Co se ubytování tyče, váhali jsme letos mezi pronajmutím vlastní vily a hotelem. Nakonec jsme z pohodlnosti zvolili hotel a z cenových důvodů hotel Belorizonte s polopenzí (s letenkou 22tis na týden). Musím říct, že po předešlých dvou pobytech v hotelu Farol jsem byl z Belorizonte trochu zklamaný, hlavně co se týkalo jídla. Výhodou naopak bylo snadné uskladnění windsurf vybavení, které jsme jen z korby auta hodily za plot vedle recepce. Auto 4×4 je na Cabo nezbytností. Letos jsme potřebovali dvě a s jejich sháněním nám pomohl Michal z windsurf centra (Caboverde adventura). Vypadá to, že cena pronajmutí auta je každým rokem dražší a dražší a letos to vycházelo na 65EUR/auto na den. Na obědy jsme pak většinou jezdili k Angulovi a nebo na gril do windsurf centra.

Ale teď k tomu nejdůležitějšímu a to surfování na Cabo! Moje předchozí dvě návštěvy Cabo byly ve znamení velkých vln, kdy na Ponta Pretě denně chodili vlny k šesti metrům a my si užívali vlny přes tři metry na spotech Canoa a Caleta Funda. Letos po příletu zavládlo lehké zklamání. Zatímco vítr byl parádní, vlny prakticky nula. Jak jsme se později dozvěděli, vypadalo to tak na Cabo skoro celý únor. Vůbec se mi tomu nechtělo věřit, nevěděl jsem, že moře na Cabo umí být i tak klidné. Nezbývalo nám než neřešit, co bylo, a doufat, že nám přece jen ukáže svou sílu.

Ponta Preta
První den jsme zvolili pro rozježdění Ponta Pretu – proč ne, když odevzdat materiál, tak hned první den. Preta byla ale tentokrát slabší než je obvyklé s vlnami do tří metrů. Bylo by to asi i docela hezké svezení, kdyby na vodě nebylo okolo 20ti kiterů, kteří kradli jednu vlnu za druhou. Druhý den se tedy naše partička rozdělila, část šla opět bojovat s kitery na Pretu a druhá dala přednost skokům na Shark Bay. Pořád jsme ale nezažili ten waveriding, kvůli kterému jsme přijeli. Třetí den nám tedy nezbylo než se jet podívat na spoty na severu ostrova – Secret spot a Alibaba, které jsem sice znal už z minulých let, nikdy jsem však na nich nejezdil.

Cesta na sever
Tato cesta na sever se vyplatila a Secret spot se stal alfou a omegou našeho zájezdu. Tady jsme našli to, co jsme hledali – vlny. Secret spot se nachází za horou Monte Leo. Vlna se zde jezdí levou nohou dopředu a často se zavře na konci celá, surfer pak musí dojet skoro až na břeh a znovu přejet celý shorebreak. Vlny pak končí na kamenech, takže je třeba dávat si velký pozor. Je zde taky relativně silný proud, který táhne směrem na moře. Tento spot je tedy spíše obtížnější, jak se také ukázalo. Třetí den jsme vyrazili na Secret všichni. Já, Patrik a Lukáš jsme si užili nádherný den plný krásně sjetých vln. Vítr je zde hodně offshore a tak je výjezd kvůli vysokému břehu dost bez větru a přes silný shorebreak, kdy člověk musí překonat tak tři vlny než je v klidu. O pračky tak nebyla nouze a užili jsme si jich všichni dostatek. Nejhůř ale dopadli Rotťák s Honzou Štěpánkem, kterým vlny vzaly na břeh hračky a oni pak v proudu a shorebreaku plavali 20 minut na břeh. S kyslíkovým dluhem pak leželi přes hodinu vyčerpaní na břehu. Secret tedy skýtá i pár nebezpečí. Pokud ale člověk zachová klidnou hlavu a dodrží základní pravidla, nemůže se mu toho moc stát. Základ je nesnažit se plavat mimo vlny. Proud je příliš silný a člověk se akorát vyčerpá. Ač to nezní zrovna lákavě, jedinou záchranou je vybrat si dvě velké vlny, do nich rychle zakraulovat a nechat se semlít na břeh. Není to sice nic příjemného, zvlášť kvůli kamenitému dnu, ale je to jediný způsob, jak proud překonat a vyhnout se velkým problémům. Tahle taktika se mi několikrát letos na Secretu vyplatila. Případné bolesti z odřenin večer rychle ustanou po pár panácích havany v Calema baru.

Big day
Big day ale přišel čtvrtý den, kdy jsme na Secret už vyrazili jen já, Patrik a Lukáš. Zbytek partičky, částečně i kvůli vzpomínkám z předešlého dne, dal přednost bezpečnějšímu spotu Canoa, kde taky zažili hezký den. My co jsme ale zvolili Secret, jsme zažili perfektní den, i když rozhodně nebyl bez problémů a praček. Já osobně jsem zlomil stěžeň, flosnu a několik spír na mé oblíbené 5,3. Byli jsme ale odměněni nádhernými vlnami dosahující výšky stěžně. Vlny chodily jedna za druhou, zavíraly se a musely se tak dojet až na břeh. Znamenalo to tedy vybrodit přes několik vln, hned si chytit vlnu, na ní si užít okolo pěti cutbacků, pak rychle ujet pěně, otočit, a to celé znova. Do toho občas nějaká ta pračka a rozplavba, což znamenalo, že jsem si musel každou hodinu dát deset minut přestávku, protože už jsem skoro necítil ruce. Tolik krásných vln, jsem si ale nechytil ani nepamatuju.

Další dny už nám vítr na Secret nepřál, a tak jsme jezdili na Canoa a Shark Bay, poslední den jsme pak dali slalomovou session přímo před hotelem. Letošní Cabo tak opět nezklamalo a doufám, že všechno klapne a příští rok se tam znovu vrátíme. Stojí to totiž za to!

Závěrem bych chtěl poděkovat sponzorům – firmě OXBOW (http://www.sportkoncept.cz/oxbow), SEVERNE, STARBOARD a JERKY za jejich podporu.

Aloha, někdy na vodě. Zímák.