Den Čtvrtý
Předpověd slibovala bezvětří a po předchozích dnech kdy jsme si dali do těla jsme byli i rádi. Naše místní spojka nás pozvala na výlet po zdejších památkách a tak jsme rádi přijali navíc trip byl domluven tak abychom viděli vyhaslou sopku ze všech stran. Naše cesta vedla pod upatím sopky až do Kappadokie, cestou jsme měli pár zastávek v různých vesničkách, které byli vytesány do skal tak jako Kappadokia. Atmosféra těchto vesnic byla šílená, v průvodci jsme se dočetli, že tyto vesnice byli vystavěny 6 až 8tisíc let před Kristem a dodnes tam žijí lidé. Po super obědě jsme pokračovali až do cíle naší cesty a to muzea v Kappadokii. Pro některé z nás to už bylo trochu moc, a tak jsme dali vínko při západu slunce na vrcholku jednoho z vytesaných domů ve skále, prostě nádhera. Sopku jsme okoukli ze všech stran a jsme nadšeni škoda jen, že nemáme víc času projet i jižní svahy, vypadají uchvatně.

Den Patý
Je opět naprosto jasno, vítr zatím nefouká, a tak se po snídani vydáme prozkoumat zdejší skiareál. Sjezdovky upravené, téměř bez lidí, škoda že funguje jen malá část celého střediska. Od místní obsluhy se dozvídáme, že přes týden je v provozu jen malá část a to 3 z 8 sedaček a lanovek, no co se dá dělat. Do oběda si dáváme free ride. Pak se ozve sms, že na druhé straně fouká, tak at přijedu točit. Rychle se přemisťuji ze sjezdovek k hotelu, tam zhltnu oběd nakopnu kita a ve 3m/s se závratnou rychlostí šinu k cestě a na druhou stranu.

Kluci zůstali s kitem před hotelem a zkoušejí jezdit tam. Po překonání dlouhého sedílka mezi sopkou a protějším revírem se dostávám do míst, kde už krásně fouká a z vrcholku jednoho z mnoha kopců už vidím lítat kluky. Murphy se jako obvykle pohybuje v blískosti fotografa a kameramana, a tak jedu rovnou za nimi. Našli si krásný kopec, vhodný pro lítaní, a přidružené návěje byly super pro freestyle. Je to opět kiteráj. Muf už je hodně unavený, a tak mě natáčí, a se mnou i zbývající partičku. Na spotu jsme až do západu slunce, po cca hodince se k nám přidává Luděk s Liborem a užíváme si idealní podmínky pro lítání všichni společně.Večer na hotelu prohlížíme natočený materiál a jsme nadšení, místo je naprosto fotogenické.

Předpověd na zítra je fantastická tak doufáme že se potvrdí…ů

Den Šestý
Ráno nás překvapily mraky, vlaječka před hotelem ale vlaje krásně, a tak nám je jasné, že nás čeká další skvělý den. Po čtyřech dnech ježdění jsme už všichni značně unaveni a tak se nikdo ven nežene. Teda kromě Luďka, který sice nemůže pomalu sejít k snídani, ale kita ma nachystaného jako první.

Vítr je hodně slabý, a tak se kluci dost trapí aby se dostali na první kopec, kde my už jezdíme, myslím naše začatečníky, Petra s Filipem, ale po usilovném boji se dostávají na jednu z náhorních rovin oba. Tam už fouká krásně, a tak si užíváme kiting všichni. Francouzi tradičně zmizeli v kopcích a fotí vysoko ve svazích jižní strany. Kolem jedné se kluci vydávají na cestu zpátky k hotelu a já přejíždím na druhou stranu revíru si zalítat jako včera, na spotu už zkouší Paskal, a tak se k němu přidávám a každým letem si to víc a víc užívám. Je to jako droga, jsem už hodně unavený, ale stejně pokaždém přistání musím vyjet na vrchol a zkusit to znova. Po hodině lítání jsme nabažený a vydávám se hledat Murphyho, který mi zmizel už ráno. Spot je tak obrovský, že najít a dojet svého kamoše je téměř nemožné.

Vysoko ve svazích vidím občas nějakého kita, ale je už pozdě a já nemám dost sil, abych se dostal tak vysoko proti větru. Cestou si dávám ještě pár nižších žlebíků a plný zážitků se vracím před hotel. Všichni jsme plní dojmů, a tak se u večeře bavíme jen o tom kdo kde jezdil a co skočil nebo spíš přeletěl. Jo ty kity, které jsem viděl tak vysoko, nebyli od nikoho jiného, než od Luďka s Liborem, kteří  vyjeli až na vrchol protější hory která má  2600 mnm a dle GPSky najel Luděk víc než 80 km po zdejších kopcích.

A nejlepší na tom je to, že zítra si to dáme znova….