1/9

2/9

3/9

4/9

5/9

6/9

7/9

8/9

9/9

Po sedmi zimních sezónách strávených v Cape Townu jsem na konci minulého roku rozhodl pro změnu a na konci listopadu se odstěhoval na čtyři měsíce na Tarifu. Domluvený trénink s kamarády, kteří tam žijí, jako Ben Van der Steen nebo Ludo Jossin byly zárukou kvalitního ježdění a výkonnostního posunu vpřed. To byl vlastně hlavní důvod, proč jsem tam jel. Doladit zdraví, zlepšit fyzičku a dobře se připravit na další sezonu v PWA.

Co se týče počasí, tak jsme měli celou zimu vyjímečně slunečno, relativně teplo (přes den v průměru kolem 15 C), vítr foukal skoro každý den, ale co letos chybělo byly vlny. Těch bylo hrozně málo a až na několik surf session jsem mohl nechat svoje wave věci klidně doma. Nic naplat, nebyl jsem tam kvůli vlnám, ale kvůli slalomu a toho jsme měli až až.  Začnu-li tedy prosincem, tak ten byl takový aklimatizační. Polovinu jsem strávil s nějakou virozou a tu druhou jsem se pomalu otrkával na vodě. Velký prkno, velká plachta a převážně testing flosen, které jsme měli k dispozici. Nový rok začal větrně a prkna a plachty se začaly zmenšovat. K tomu přibyla posilovna a jóga a pořádný trénink začal. Každý den buď příprava na suchu nebo testing na vodě. V podobném trendu se pokračovalo i v únoru. Ladění materiálu vrcholilo a pomalu se přecházelo na dvoufázové ježdění. I formát na vodě se změnil. Jelikož už měli všichni vše nastavené, začali se zkoušet společné starty, první šlák a jibing na první boji. Navíc postupně přijížděli potrénovat další kluci jako Chris Pressler, Jimmy Diaz, Patrik Diethelm nebo Antoine Questel, takže bylo pořád o zábavu postaráno. Vše pak vyvrcholilo v březnu, kdy foukalo skoro celý měsíc silné levante (v posledních dnech až 50knt) a my jezdili jak o závod. Nejmenší prkno a plachty a high wind slalom v drsném chopu. Někdy to vůbec nebyla zábava spíše dřina a taky jsem si kolikrát na vodě opakoval staré přísloví „Těžko na cvičišti lehko na bojišti “.

            Ohledně materiálu jsem vyrazil již s novým Fanatic Falcony v několika velikostech, abych si postupně vybral ty modely, které mi seděly a které si zaregistruju na závody. Musím říct, že až na nejmenší model 89, který je  „ the Beast “, byly všechna prkna až nezvykle klidná a pohodová, na což nejsme u Fanaticu moc zvyklí. Jelikož jsme měli s plachtama jako vždy trochu zpoždění, musel jsem si na balíky ze Simmeru počkat až na začátek března, ale čekání se vyplatilo. Opět jsme posunuli celou závodní řadu o kus dopředu a dle mého názoru jsme hlavně tyhle závodní plachty posunuli blíže k jezdcům, kteří sice nezávodí, ale chtějí jezdit rychle a freeride plachta jim nestačí. Lehká, dobře ovladatelná plachta s dobrým výkonem, maximální rychlostí při rozjedu a obratech.  Jak jsem se zmínil již na začátku, tak jsem v klidu mohl nechat wave vybavení doma. Na vlnách jsme byli jen párkrát a to ještě byly spíše vlnky než vlny, na jaký jsem byl zvyklej z Cape Townu. Každopádně jsme vlny nahradili pilováním speedu. Když tedy přišlo pořádné levante, byli jsme připraveni. Na spotu Campo de Futbol, kde se speed jezdí, je to sice dost poryvové, ale když fouká 50knt je to skoro úplně jedno. Nejlepších rychlostí jsme tak dosahovali poslední dva dny mého pobytu, kdy foukalo mezi 35-50knt. Já přeplachtěnej s 5.5 na nejmenším slalomovém plováku a s 8kg dovažovací vestou a ostatní na speedových speciálech. Padaly maximálky mezi 40-43knt s 10s průměry kolem 39knt. Písek a neměčtí turisté lítali vzduchem. Závěr tripu jak má být.

            A tak má zima na Tarifě utekla jak voda a upřímně řečeno, se mi vůbec nechtělo domů. Mého rozhodnutí sem jet určitě nelituju ba naopak. Byl to super čas s partou prima lidí vyplněný ježděním a přípravou na novou sezonu.

Přeju všem surfařům větrnou sezónu 

Tomano

Foto: www.martinaprasilova.com