1/23

2/23

3/23

4/23

5/23

6/23

7/23

8/23

9/23

10/23

11/23

12/23

13/23

14/23

15/23

16/23

17/23

18/23

19/23

20/23

21/23

22/23

23/23

Nato, že se jednalo o celkem narychlo domluvenou akci, tak vše vyšlo bez větších problémů. Hlavními jezdci na vodě byli Dan Hlava a Matěj Trojan, kterému se poprvé povedl superčistý a těžký trik Air Funnel.

Řidič člunu, který se musel co nejlépe s klukama koordinovat a roztahoval je až šedesáti kilometrovou rychlostí za hodinu, byl Petr Chudomel (cld.cz). První den se spolukomentování ujal Pavel Sládek, druhý den ježdění Vojta Trojan. Za parádní fotky patří dík Katce Karpíškové.

Info o Tow-in windsurfingu

Historie Tow-inu je velice mladá, první závody se odjeli v rámci Světového poháru teprve něco před pěti lety v rakouském Podersdorfu, kde potřebný vítr většinou není po celou dobu konání celé akce. Aby se i v bezvětrných dnech mohlo závodit, přišlo se s nápadem roztažení jezdce do potřebné rychlosti a skluzu pomocí člunu popřípadně skútru. Celá akce se stala velice populární a dnes je nedílnou součástí evropských i světových Freestyle eventů, buď jako regulérní závod nebo jen jako doplňek pro diváky na závěr akce. Výhodou je, že vše se dá uskutečnit i za úplné tmy, zvyšuje se tak atraktivnost všech triků.

V České republice první tow-in pokusy proběhli teprve před rokem. Větrné podmínky pro windsurfing jsou v Česku oproti jiným částem světa velice slabé. Tow-in tak česká Freestyle scéna přijala jako zajímavý doplněk a možnost tréninku určitých triků i během čekání na větrnější dny nebo jako zkrácení vytouženého výjezdu na oblíbené zahraniční ws spoty.

Obtížnost Tow-inu je velice vysoká. Jezdec musí zvládnout a kontrolovat hned několik pohybů a úkonů najednou. Pro začátek je nejtěžší samotné rozjetí, kdy se jezdec musí jednou rukou držet za lano a druhou kontrolovat plachtu a zároveň hlídat potřebnou stabilitu na prkně. Po rozjetí je potřeba se koordinovat s řidičem člunu tak, aby došlo k plynulému přechodu z výtlačné jízdy do skluzu.

V tomto okamžiku přichází druhá těžká část, kdy jezdec musí kontrolovat celé oplachtění, zároveň se pomalu přesouvat do zadní části prkna a úspěšně „vlézt do poutek“. Pokud se vše podaří následuje zrychlení člunu, jezdec pouští lano a po chycení ráhna plachty oběma rukama se pokouší o skočení triku.

K rotaci využívá plachty a švihu prkna, samotné „ustátí a odjetí triku“ je obtížné díky absenci větru. Na závodech se proto většinou hodnotí zejména výška, rychlost a provedení samotného triku, následné spadnutí do vody se už do hodnocení nijak nezapočítává.