1/2

2/2

Až během jedné dovolené v Řecku jsem si uvědomil, jak křehké windsurfařské nářadí může být. V létě 2003 jsme se ženou (mimochodem windsurfuje déle než já) vyrazili na tři týdny do Prassonisi na řeckém ostrově Rhodos. Tehdy jsme ještě neměli děti. Žádné rodičovské povinnosti nám nebránily, abychom na vodě strávili celý den téměř nonstop s krátkou pauzou na svačinu. A protože během třech týdnů nefoukalo jenom jediný den, naše nářadí dostalo pěkně zabrat. Už během prvního týdne se začaly objevovat problémy.

S výjimkou prken a plachet se postupně rozbilo skoro všechno ostatní: ráhno, stěžeň, jezdec stěžně, trapézové úvazky a řemen trapézového háku. Ráhno a stěžeň hlasitě praskly současně, právě když jsem jezdil na straně zálivu s hladkou vodou, kde fouká od břehu a nemohl jsem se dostat zpět. Na břeh mě přivezl záchranný člun z jednoho místního WS centra. Chtěl bych tímto poděkovat centrům, která poskytují pomoc všem jezdcům na vodě bez ohledu na to, jestli jde o jejich zákazníky či nikoli.

Naše tehdejší windsurfařské nářadí jsme používali druhou sezónu, a tudíž vše bylo poměrně zachovalé. Od té doby už se nám nepodařilo na vodě strávit tolik času a tak intenzivně během jedné dovolené. Naše dvě děti také vyžadují pozornost a k rozbíjení windsurfařského vybavení nedochází tak často.

Nicméně nedávno jsem opět zlomil stěžeň, při ježdění ve vlnách, kdy jsem se dostal až příliš blízko ke břehu a narazil jsem na dno. Nešlo o únavu materiálu, ale o mou chybu. Protože jsem měl výčitky, rozhodl jsem se, že stěžeň musím opravit. Říkal jsem si, že někde na webu bude jistě návod, jak na to. Hledal jsem marně, a tak jsem si musel poradit sám.

Řešení je docela snadné. Moderní karbonové stěžně se dnes vyrábějí ze dvou a někdy i třech částí. Prostě vyrobím novou spojku, která nahradí zlomenou část stěžně. Spoj dvou částí stěžně se skládá z užší karbonové trubky vsunuté do spodní širší části stěžně a na ni se nasazuje horní užší část.

Stačí tedy najít vhodnou trubku a vodě odolné lepidlo pro sestavní nového spoje ve stěžni. Nejvhodnější trubkou je samozřejmě část starého stěžně, který má vhodný kónický profil. Pro slepení jsem použil univerzální vodě odolné flexibilní lepidlo, které při ohnutí stěžně v plachtě nepraská. Musím přiznat, že jsem o řešení pochyboval. Pro jistotu jsem si koupil nový stěžeň, kdyby opravený stěžeň přece jen zklamal.

Do opravy jsem se pustil během jednoho deštivého odpoledne v listopadu (november). Naštěstí jsem měl z naší dávné cesty do Prassonisi stále schovanou horní část dříve zlomeného stěžně, která dobře pasovala dovnitř spodní části mého nově zlomeného stěžně. Oba stěžně se zlomily ve spodní části, ale po nehodě v Prassonisi jsem si nechal jen část horní. (Je dobré staré a zlomené stěžně nevyhazovat a schovat někde ve sklepě či garáži pro strýčka příhodu.)

K mému překvapení opravený stěžeň funguje docela slušně. Poprvé jsem jej vyzkoušel na bezpečném místě s rovnou vodou. Nicméně nedávno ho moje žena nastrojila do 3,7m plachty a užila si pěkný bušák na naší další dovolené v Řecku. Přestože se v opraveném ístě tohoto stěžně při nastrojení objevuje malá mezera, tak celkově stále drží a funguje.

Jako rekreační windsurfař nevnímám žádný rozdíl mezi chováním tohoto stěžně před opravou a po ní. Používáme ho jako druhý záložní stěžeň, když potřebujeme nastrojit dvě stejně velké plachty. Je třeba ale pamatovat na nevýhody tohoto způsobu opravy: spodní část stěžně nemůže nahradit užší horní část, opravený stěžeň je přece jen o něco těžší a také o několik centimetrů kratší.

Text a foto: Marjan Tkavc /// Překlad: Arnošt Kreps