Kdy a kde vlastně vznikl wakeboarding?

První Wakeboard vyrobil v San Diegu Tony Finn, který později společně s Jimmy Redmonem z Austinu v Texasu (Jimmy Redmon ve stejné době procházel stejným procesem vynalézání, ale na úplně jiném místě) založil nejslavnější wakeboardovou společnost, která dodnes drží prvenství v nových trendech tohoto sportu. Psal se rok 1985.

Jak to bylo s wakeboardingem a wakeskatingem u nás?

Kdo jsou naši pionýři wake-u? Jako jedni z prvních v Čechách jezdili v Chomutově na vleku a mezi jedněmi z prvních lepších jezdců nebo lidí, kteří se snažili ten sport podporovat, byli Tomáš Charouz, Jirka Houžvík, Martin Proks, Martin Šejna a hlavně Miloš Veselý, kterého můžete znát jako pořadatele extremního Eventu WAKEJAM, který se každoročně koná ve Žlutých Lázních v Praze.

Wakeboarding na Slovensku se datuje kolem roku 1993, kdy začali první nadšenci jezdit na wakeboardu. Za první jezdce lze označit Zorana Bosaka, Mira Novotu, Štefana Olšavskeho a co se týká wakeskatetu, tak Martina Ščambora a mezi dívkami hlavně Zuzanu Vráblovou, kteří jsou na vrcholu právě teď. Wakeboarding se oproti počátkům posunul tak daleko, že dnešní jezdci předvádějí několika set násobné rozdíly.

Jaký je mezi nimi rozdíl?

Wakeboard je deska o velikosti v rozsahu cca 124 až 146 cm podle váhy jezdce. Nejčastějším je velikost 134 až 140cm, která je pomocí vázání podobného tomu na snowboard připevněno k noze. Respektive vázání je připevněno k desce napevno a obouvá se deska i s vázáním. Wakeskate je deska o něco menší, kolem 100 cm, a hlavním rozdílem je to, že se nepoužívá vázání, ale stojí se přímo na desce, nebo se používají tenisky tak jako to známe z normálního skejtu. Na wakesketu je místo určené pro stání potažené buď gumovým povrchem, nebo klasickým gripem, což jezdci pomáhá dělat triky.

Snowboardingová deska má na každou disciplínu jiný tvar. Je to tak i při wakeboardingu?

Je jiná deska pro freeride a jiná pro freestyle? V podstatě ano, ikdyž to tak nezasvěcenému na první pohled nepřijde. ho můžete znát jako pořadatele extremního Eventu WAKEJAM, který se každoročně koná ve Žlutých Lázních v Praze. Wakeboarding na Slovensku se datuje kolem roku 1993, kdy začali první nadšenci jezdit na wakeboardu. Za první jezdce lze označit Zorana Bosaka, Mira Novotu, Štefana Olšavskeho a co se týká wakeskatetu, tak Martina Ščambora a mezi dívkami hlavně Zuzanu Vráblovou, kteří jsou na vrcholu právě teď. Wakeboarding se oproti počátkům posunul tak daleko, že dnešní jezdci předvádějí několika set násobné rozdíly.

Co bylo první – wakeboarding, alebo wakeskating?

No, dá se říct, že wakeskate, protože Tom Fin vytvořil wake, ale bez vázání, vlastně to byl Surf, na kterám začali jezdit, přidělali takové amaterské vázání, dale uřízli špičku a tak to šlo až k dnešnímu modelu. Takže teoreticky wakeskate, ale prakticky wakeboard. On totiž freeride jako takový u wakeboardingu není, protože je třeba mít rovnou vodní hladinu. Ale dejme tomu, že wake za lodí je troche free ride. A právě zde jsou jiná prkna, než jaká se používají na vleku.

Prkno za loď je tvarem podobné, ale má více vodicích kanálů zespodu prkna pro pevnou stopu a take má na sobě flosny (ploutvičky), které se dnes téměř na vleku nepoužívají. Ale hlavním prvkem je materiál a pevnost použitá na tomto prkně. Pružnost pro jízdu za lodí je téměř minimální, a to proto, aby se vám deska ve velké rychlosti v nájezdu na vlnu neroztřepala. U vleků je dnešní trend mít co nejpružnější desku s co nejhladší skluznicí odolnou proti ošoupání na překážkách, které jsou stále oblíbenější u veřejnosti.

Samozřejmě se na vleku dělají takzvané air triky, kdy se jezdec dá se říct katapultuje pomocí odporu vody do vzduchu a tam předvede trik; a zde se desky zase více podobají těm za loď, ale ne zase tolik, aby se dali použít i trochu na překážky. Což je s flosnami nepříjemné a někde s kovovým typem i zakázané. Všechny desky pro parkové ježdění dnes mají skluznici upravenou tak, aby byla odolná proti prodření. Desky za loď to nepotřebují, tam se v případě použítí překážek používá Grind verze což je stejná deska, jaká se používá za lodí, ale má skluznici potaženou speciálním povrchem proti zničení, který ale trošku zvýší hmotnost desky.

Čím to je, že tak malá země dokáže konkurovat?

Slovensko má světově úspěšné jezdce (např. Zuzka Vráblová, Katka Janečková). Nevím, jak tomu bylo u Katky, ale Zuzka, nebo Miro Hribik, který je také uspěšný, jsou bývalí vodní lyžaři, což je výhoda vnímání vody a přednastavení režimu tréninků, což je vlastně nejdůležitější. Stejně jako u jiných sportů, i zde je důležité mít vůli a sebezapření, což vlastně znamená ten sport milovat a dávat tomu vše. V ČR ani SR neexistuje profesionální jezdec, který by nejen nemusel platit z vlastní kapsy tento sport, ale ještě by dostával výplatu.

Například Zuzka, která jezdí v našem týmu, a jsme myslím dobří přátelé, je člověk, který celý rok přemýšlí pouze nad tím, jak se svézt, kde se svézt, co udělat pro zlešení fyzičky, kde se naučit novou techniku, kam vycestovat kvůli zimním trénikům. A to je vlastně podstata věci. Chtít být nejlepší a umět tomu obětovat vše. Obrovskou výhodu je mít kolem sebe kolektiv, který vás podpoří. Nejen finančně, jako třeba sponzoři (i když je to jen pár kaček), ale hlavně zkušenější jezdce. Prostě se musíte dostat mezi ně a žít tím, abyste se mohli od nich něco naučit.

Tak jako třeba Zuzka, která byla teď ve Státech na 2 měsíce a trénuje s tou největší světo vou špičkou, a přitom to jsou vlastně jen její kamarádi a nikdo to nebere jako tréninky, ale jako zábavu, kterou milují. Ale to se nedá udělat jen tak, takovou povahu prostě musíte mít. Hlavně Slováci jsou v tomto odhodlanější než třeba Češi. Mají pevnější týmy a víc do toho šlapou, nejen v okrajových sportech.

Přečtěte si táké 30 tipů na Wake od Jirky Hellera #2 a 30 tipů na Wake od Jirky Hellera #3.