KDYŽ WINDSURFAŘ PŘECHÁZÍ DO SKLUZU, PROBÍHÁ POZORUHODNÉ MNOŽSTVÍ ZMĚN. KDYŽ SE PLOVÁK POPRVÉ DRAMATICKY ROZJEDE NA TENTO HYPERPOHON, MŮŽE TO BÝT PRO JEZDCE POCIT VZRUŠUJÍCÍ I DĚSIVÝ ZÁROVEŇ.

JÁ JSEM PŘESNĚ NĚCO TAKOVÉHO ZAŽIL NA JEDNOM MALÉM ŘECKÉM OSTROVĚ V PŘÍSTAVU PLNÉM JACHET PŘIVÁZANÝCH KE KOTVIŠTÍM. 

Neměl jsem ponětí o tom, jak zacházet se plovákem v takové rychlosti, a současně jsem se bál o život, když jsem se řítil po vodě, zatímco se kolem míhaly hrozivě vypadající lodní trupy. Po opětovném zpomalení a upuštění plachty jsem se zhroutil na plovák jako v transu, když jsem si konečně uvědomil, co to vlastně windsurfing je. 

Co se tedy zjednodušeně řečeno děje při skluzu a jak se může windsurfingový plovák pohybovat rychlostí vyšší než rychlost větru? Pro začátek se musíme vrátit o pár let zpátky, abychom pochopili, co v první řadě brání potopení plováku. 

Zpátky ke slavnému zvolání „Heuréka“ 

Archimédes ze Syrakus, který před více než 2200 lety slavně vstoupil do své lázně, zjistil, že objekt zcela nebo částečně ponořený do kapaliny je nadnášený (podpíraný) silou rovnající se hmotnosti kapaliny vytlačené tímhle objektem.

Tenhle princip vysvětluje, jak kapalina působí vztlakovou silou na jakýkoliv předmět, který je umístěný na ní nebo v ní. To je v podstatě jediný důvod, proč se nehybný plovák, plachta a jezdec vznášejí buď na hladině, nebo mírně pod ní, v závislosti na poměru objemu plováku a hmotnosti plachty a jezdce. 

NABÍRÁNÍ RYCHLOSTI 

Jak se windsurfingový plovák pohybuje dopředu, vstupuje do hry víc faktorů. Při nízké rychlosti plovák vytlačuje vodu, vytlačuje ji z cesty a současně vytváří velký odpor. 

Faktorem, který významně snižuje odpor vody, je vytlačování přicházející vody směrem dolů při kontaktu se spodní stranou plovák. Způsob, jakým se plovák staví k mase vody, která jde jakoby proti němu, se označuje jako kladný úhel náběhu.

Moc strmý úhel znamená, že přicházející voda bude víc narážet do spodní části plováku a znemožní dosažení (nebo udržení) větší rychlosti. 

Plovák s dokonalým tupým úhlem ale bude účinně odrážet přicházející vodu směrem dolů, což bude mít za následek (reakční) vertikální sílu působící na plovák směrem nahoru. 

Při pohybu sedí plovák na vlně, kterou sám vytvořil, s jedním hřebenem blízko přední části a druhým hřebenem těsně za ním. S příliš velkým zatížením zádi musí plovák zdolat svah a bude mít nízkou rychlost směrem dopředu a vysoký odpor. Perfektně seřízený plovák s dostatečným výkonem plachty ale umožní plováku pohybovat se efektivně dopředu a s rostoucí rychlostí a klesajícím odporem se plovák zvedne z vody a může se posadit před svůj přední hřeben – často se tomu říká, že „předjelo svoji vlastní příďovou vlnu“. V tuhle chvíli nastupuje plovák do skluzu a doslova klouže po vodě – nebrzdí ho odpor, který se do tě chvíle projevoval při vztlakovém režimu. 

MŮŽE PLOVÁK PLOUT RYCHLEJI NEŽ VÍTR? ZJEVNĚ ANO! 

Rychlosti dopředu, kterou při windsurfingu vytváříme, se říká vyvolaný vítr (podobně jako vítr, který cyklista cítí ve tváři, když jede za bezvětří) a dopadá na plachtu přesně stejnou rychlostí, jakou se pohybuje plovák. Tenhle protivítr (při nízké rychlosti zanedbatelný, ale při vysoké rychlosti hodně důležitý) se přidává ke skutečnému větru pomocí součtu vektorů. 

Tím se zvyšuje síla větru, kterou pociťuje plachta, což zvyšuje výstupní výkon plachty a současně mění směr větru, který na plachtu dopadá. Tenhle výsledný zdánlivý vítr přichází z jiné strany než skutečný vítr. 

Plovák ve skluzu klouže po vodní hladině, když dosáhne kritické rychlosti, při které se svislý zdvih stává převládající silou působící směrem nahoru 

Tohle všechno je ještě naprosto jednoduché. Pokud si nedáte pozor, může se do hry vplížit řada poněkud akademičtějších faktorů, jako je střih větru, inverzní kosinus a nejednoznačnost kvadrantu, které obecně nikoho moc nezajímají, když venku svítí slunce a fouká vítr!

Důležité však je, že jezdec v reálném světě musí přitáhnout plachtu blíž ke středové ose prkna, jak se zvyšuje rychlost a vítr je cítit zepředu. Plachtění na zdánlivý vítr udržuje plynulé proudění vzduchu přes plachtu, umožňuje plout rychleji než vítr a na světě je tak krásně. 

S rostoucí rychlostí se plachta přibližuje ke středové ose a zdánlivý vítr je cítit zepředu 

Výzvy přicházejí, když windsurfing prochází nárazníkovou zónou mezi jízdou bez skluzu a jízdou ve skluzu, protože o naše vybavení bojují konkurenční síly, které se ho snaží zmocnit. To, co děláme s naší plachtou a s naší váhou na plováku, se musí plynule měnit, aby vyhovovalo potřebám těchto fyzikálních pravidel v konkrétním okamžiku. 

Dokonale seřízená a dobře poháněná souprava je schopná sedět před vlastní příďovou vlnou a přejde do skluzu 

Tady to máme – zjednodušenou verzi toho, jak jezdec, který úspěšně využije silnějšího větru, může umožnit nástup do skluzu tím, že přenese energii plachty přes své tělo a plovák a sníží tak odpor plováku ve prospěch vertikálního vztlaku – a tím zvýší rychlost směrem vpřed. Jakmile přejdete do skluzu a zábava se zintenzivní, zbývá už jen vyhýbat se zakotveným jachtám. 

„Důležité je, že jezdec v reálném světě musí přitáhnout plachtu blíž ke středové ose prkna, jak se zvyšuje rychlost a vítr je cítit zepředu.“ 

TEXT: redakce, Arnošt Kreps 

Foto: PWA/John Carter