1/7

2/7

3/7

4/7

5/7

6/7

7/7

Nový fenomén jménem surfing se zrodil v roce 1952 na pobřeží Kalifornie. Jack O‘Neill se sice narodil v Denveru ve státě Colorado, ale celý život ho to táhlo k oceánu. Než se rozhodl pro podnikání, pracoval jako dřevorubec, sloužil v armádním leteckém sboru a působil ve stavebnictví. Práce ho však nenaplňovala a při každé možné příležitosti se snažil zmizet k vodě.

Surfařské vášni okamžitě zcela podlehl. A právě nadšení pro sport bylo tím, co ho dovedlo k myšlence otevřít si v garáži na pobřeží Santa Cruz svůj vlastní Surf Shop. Prodejna na pláži jenom kvetla, a tak zanedlouho nastal čas se přemístit na 41st Avenue. Tohle místo totiž nabízelo velké prostory pro výrobní závod i možnost zaměstnat všech šest Jackových dětí. První pokusy o „wetsuits“ byly poměrně bláznivé. Na začátku vycpávali koupací plavky pomocí PVC, který měl sice dobré izolační vlastnosti, ale bylo velmi těžké s ním pracovat. Záhy však udělali obrovský pokrok, když objevili vzorek neoprenové pěny. Neopren byl už tehdy opravdu dobrý izolátor, a Jack tak mohl začít vyrábět neoprenové obleky. Navrhl krátký oblek „John” na jarní surfování a „Long John” pro chladné počasí.

Perfektním řešením se pro podkladový materiál neoprenu stalo vynalezení nylonu. Používá se dodnes, avšak jeho vlastnosti jsou nesrovnatelně lepší. První nylonové materiály nepružily, takže neopreny byly poměrně tuhé. V roce 1970 přišel na svět oboustranný lemovaný neopren chráněný elastickým nylonem. Odolnost neoprenu se tak mnohem zvýšila, navíc bylo možné obarvit vnější nylonovou vrstvu a vznikly tak barevné neopreny.

I s použitím lepšího materiálu však nemůže být řeč o porovnání s dnešními a moderními wetsuits. Ty z padesátých let byly ještě hodně tuhé a často i dost nepříjemné na těle. Byly vyráběny bez podšívky či jakéhokoliv jiného podkladového materiálu. Problémem nevyztuženého neoprenu navíc byla jeho křehkost a lepivost. Každý surfař proto musel používat pudr, aby se do neoprenu vůbec dokázal dostat.

První šití neoprenů bylo velmi jednoduché: dva kusy materiálu se sešily dohromady s pouhým překrytím okrajů. Děrování však přinášelo mnoho problémů, Jack proto musel hledat jiný způsob. Možným řešením bylo tzv. tejpování. Švy byly přelepeny pruhem nylonu, který je utěsnil a zároveň nepropustil vodu. Pásky byly z vnější strany zataveny do neoprenu.

Další možností bylo konce neoprenu namísto sešití slepit: zastavil se tím veškerý průnik vody a šev se podařilo zachovat plochý a hladký. Kombinace neopren/lepidlo/neopren však nebyla dostatečně silná a hrozilo roztržení materiálu. Naštěstí přišla Blindstitch revoluce. Slepý šev, který není vidět, je oproti všem dosavadním alternativám mnohem pohodlnější a také ze všech nejpevnější. Zakřivená jehla, která se používá pro slepý steh, je navržena tak, aby materiál prošila těsně pod povrchem a vrátila se na stejné straně. Neopren je sešitý bez děrování, což znamená: žádné díry → žádná voda. Dnes je Blindstitch primární metodou pro sešívání neoprenových obleků, a to především modely vhodné pro chladnější podmínky.

Než se objevil Jack, bylo surfování v chladných vodách drsným sportem, který provozovali jen opravdový šílenci. Díky tomuto „gumovému baronovi“ je možné dělat vodní sporty kdekoliv na světě a po celý rok. Na jaře a na podzim v dlouhém neoprenu Hyperfreak, v létě pak raději třeba v modelu O‘riginal.

A nakonec trocha udržitelnosti: v O’neill si dnes velmi dobře uvědomují riziko přebytečného plastu v mořích a oceánech. A protože bez čisté vody postrádá nošení neoprenu smysl, společnost se rozhodla proti tomuto plovoucímu odpadu bojovat prostřednictvím mise O‘Neill Blue. Plastové lahve zamořující světové oceány jsou vyloveny a stávají se součástí procesu výroby neoprenů. Vznikly tak tři zcela nová kolekce surfového oblečení, které je vyrobeno z recyklovaného plastu: Repreve, Econyl a Bionic.