Jako windsurfery a surfery nás samozřejmě hlavně zajímá, jaké jsou v oblasti větro-vlnové možnosti. Právě na Lanzarote jsme byli opravdu natěšeni, protože dle ws/surf spot guidů nabízí několik top lokalit i se slušnou pravděpodobností dobrých podmínek při příjezdu na blind. Tentokrát se na nás i usmálo štěstí a den před odjezdem hlásila předpověď větrnou nálož na celý týden.

Cesta

Ostrovy jsou od sebe sice kousek, asi 300 km, ale pokud se neletí čmelákem, tak cesta zabere celý den. Naházeli jsme pár věcí a především vodní cajky do obytné dodávky a vyrazili na 8 hodinovou plavbu trajektem ze Santa Cruz de Tenerife do Arrecife, hlavního města a přístavu Lanzarote. Ačkoliv vítr měl být nejsilnější až za několik dní, tak hned druhý den po probuzení naše cesta směřovala rovnou na vytoužené místo Jameos del Aqua, abychom to alespoň omrkli a zjistili, kde přesně spot je. Dle guidů se jedná o nejdelší „levačku“ na ostrově a rozhodně nejlepší wave windsurfový spot se směrem větru side-off. To vše bylo obrovským lákadlem. Jen najít samotný spot, když se zrovna na vodě nic nedělo, byl trochu oříšek.

Celá oblast je přírodní lávovou rezervací a široko daleko nic není, tedy kromě lávy a informačního centra právě k lávovým jeskyním, které se plní vodou, a je podle nich celá oblast i spot samotný pojmenován. Netrvalo dlouho a ocitli jsme se na konci cesty, odkud už šlo posledních 0,5 km pokračovat jen pěšky. Po chvíli se „wow“ efekt znásobil, když jsme dorazili na sněhově bílou pláž schovanou mezi keříky a lávovými útesy oplachovanou tyrkysově modrou vodou. Vlny a vítr sice nikde, ale věděli jsme, že brzy se vše změní, takže jsme si v klídku užili koupačku na tom- hle osamoceném magickém místě, které mnohonásobně předčilo naše představy.

MEKA SURFINGU

Předpověď hlásila, že SV pasát dorazí za dva dny, tak jsme v mezičase jeli omrknout sever ostrova, který je vyhlášený jako „kanárská meka“ surfingu. Vlny zrovna nebyly nic extra, ale trochu jsme na La Famara přeci jen pojezdili a navštívili jedny z nejznámějších big wave spotů La Santa a El Qemao. Další den už jsme mazali zpět na Jameos, abychom překempili co nejblíž spotu a ráno byli ready.

SLABŠÍ, NEŽ JSME ČEKALI

Večer jsem samým natěšením nemohl usnout a pomohla až sklenka lanzarotského vína. Ani v noci jsme se moc nevyspali, protože sílící vítr houpal autem. Na to si ale windsurfař stěžovat nemůže, to je jasný. Ráno směřuje první pohled na vodu… A je to tam, vítr, vlny, bomba! Bylo jen třeba trochu počkat, až opadne právě kulminující příliv. Alespoň už jsme se přesunuli na spot a nachystali cajky. Při kont- rolním checkingu předpovědi jsem se zhrozil, protože nový přepočet hlásil slábnoucí vítr a v dalších dnech úplný zdechnutí. Nebylo na co čekat. Vytáhl jsem svoje největší nádobíčko, plachta 4,7 a prkno 8 2 l. Bylo jasný, že na skluz to zdaleka stačit nebude a skrz vlny ven bude kačenkování.

Trochu jsem doufal, že dorazí nějakej lokál a stalknu ho při vlezu do vody, ale nikde nikdo, jen my dva a pes. Na druhou stranu vlny byly do tří metrů, takže žádný velký drama. Na chviličku vykouklo sluníčko a bylo vidět, kde a jak hluboko jsou útesy. Vlny se stavěly cca 100 metrů od břehu na mělkém reefu, kde se daly stihnout 2–3 cutbacky. Při dostatečný velikosti se vlna začala znovu a razantněji zvedat na point breaku lemujícím břeh přilehlé zátoky. Odsud se dalo jet ještě dobrých 200 metrů. Projet vlny a nastoupat zpět při třinácti uzlech bylo sice dost zdlouhavý, ale následný „ down the line“ jízdy byly neskutečně uspokojující.

KUDY JEDOU LOKÁLOVÉ

Asi po hodině se jeden lokál přeci jen objevil. Vítr ale ještě trochu zeslábl, tak jsme to po další hodině zabalili. Místňáka jsem následoval ven a samozřejmě vylejzal úplně jinudy, než jsem si říkal, že by asi bylo fajn. Na břehu jsme pokecali a dozvěděl jsem se, že to vlastně dneska za moc nestojí, a proto tam nikdo není, a že když jsou úplně top dny, tak jich bývá ve vodě kolem pěti. Ať už to dle místňáka bylo dobrý nebo ne, tak já jsem si to i přes zdechající vítr nevítr neskutečně užil. Jezdit na novým krásným místě, a ještě když nikde nikdo není, je vždycky parádní zážitek.

JDE SE NA SURF

Na noc jsme zakempili na již vyzkoušeném místě kousek od spotu a vyčkali dalšího dne, zda to přeci jen zase nefoukne. Nicméně předpověď vyšla perfektně a vítr se odporoučel. Co ale zůstalo, byly vlny. Sice menší než předchozí den, ale na surf to stačilo, a byl jsem tak poctěn si na Jameos pojezdit i na surfu. Samozřejmě nikde nikdo a na reefu jsem byl opět sám. Nakonec se i trochu rozfoukalo, takže jsem se ani nesvlík z neoprenu a vytáhl windsurf. Tentokrát už to byla opravdu slabota, ale i tak se tam pár vln našlo. Sečteno, podtrženo, to během dvou dní byly parádní tři session na fantastickým místě. Jsem opravdu vděčný, že jsme tam mohli být, a rozhodně se vrátíme! Jinak bych chtěl poděkovat mé drahé manželce Baruš za fotky a hlavně za to, že mě téměř vždy a všude doprovází a bedlivě střeží ze břehu. Také díky Windsurfing Karlín za materiální podporu.

Text: Martin Ovsík