1/2

2/2

Jedním z největších problémů ve windsurfingu jsou křeče v předloktí a ztráta pevného úchopu. Ale jak tomu zabránit? Může některý styl úchopu znamenat menší problémy s předloktím, a tudíž více času stráveného na vodě?

Po každé jízdě na vodě se v hospodě obvykle vedou dlouhé debaty o výhodách a vevýhodách podhmatu nebo nadhmatu při windsurfingu. Nebo, jak se tyto úchopy označují odborně, o supinovaném a pronovaném úchopu. Když se podíváme na ta nejslavnější jména ve světovém poháru PWA ve slalomu, zjistíme, že lehčí windsurfaři při plachtění a halzování drží ráhno nadhmatem, tj. pronovaným úchopem.

Obecně panuje konsensus, že držení ráhna nadhmatem vám umožňuje při jízdě ramena více vytočit dopředu, takže se tělo dostane dál od plachty, čímž se zvýší pákový efekt. Také vám umožňuje držet ráhno pouze konečky prstů, což snižuje svalovou únavu v předloktí oproti tomu, když ráhno svíráte celou dlaní. Při vysoké výšce ráhna, vám úchop nadhmatem při halzách umožňuje stáhnout ráhno dolů, takže příď prkna zůstává také dole a pomáhá dodávat tlak na hranu plováku a tím pěkně vykrojit obrátku. Jak prosté, že?

Každý to má jinak

Ale jak potom vysvětlíme ty případy, kdy windsurfaři používají podhmat pro držení ráhna stěžňovou rukou a nadhmat pro ruku ráhnovou (tj. zadní)? Jako třeba Ben van der Steen nebo Cyril Moussilmani, abychom uvedli jen pár příkladů. Oba používají tuto techniku jak při plachtění, tak i při obratech při halzování záď. Pak jsou tu další, jako Ross Williams, kteří používají tento úchop při plachtění, ale při halzování mění úchop přední ruky také na pronovaný, tj. nadhmat! Co to má znamenat???

A abychom celou debatu posunuli ještě o kus dál, kde to začíná být ještě zajímavější, můžeme se podívat na jízdu v silném větru. Když vezmeme v úvahu stejná velká jména: například Albeau, Dunkerbeck, Volwater, Maynard – ti všichni mění úchop přední ruky na supinovaný, tj. podhmat. Je to proto, aby měli v silném větru lepší kontrolu? Nebo proto, že při jízdě v silném větru jsou více unavení?

Roli zde hraje více faktorů; v silnějším větru jsme na menších prknech, která nevyžadují takovou zvedací sílu, a také máme níže usazená ráhna, abychom mohli prkno lépe ovládat. Při jízdě stojíme pevněji na prkně (blíže k plachtě), abychom měli lepší kontrolu, nejsme vykloněni co nejdál. Někteří windsurfaři, kteří při mírnějším větru používají sedací trapézy, přecházejí při silnějším větru na bederáky, aby získali lepší kontrolu.

Co na to vědci

Takže co teď? Jak můžeme uzavřít tuto debatu, když dokonce i špičkoví borci svou techniku pořád mění? Je načase, abychom si poslechli, co k tomu mohou říci vědci, a podívali se na fyziologii a biomechaniku jednotlivých technik úchopu.

Vědecké stanovisko je opačné než to, co si obecně myslí většina windsurfařů. Ze studií různých úchopů používaných při windsurfingu a parametrů únavy jednotlivých svalů vyplynulo, že použití dvojitého supinovaného úchopu (tj. podhmat na obou rukou) vyžaduje při plachtění nejmenší svalovou aktivitu, přičemž jako další v pořadí následuje podhmat přední rukou a nadhmat na zadní rukou – vážně!

Prováděné studie se zaměřovaly na svalovou aktivitu u různých typů úchopů v delším čase v kombinaci s různými průměry ráhna, aby se zjistilo, jaká technika a jaké nastavení jsou nejlepší pro zmírnění bolesti, na kterou si windsurfaři nejčastěji stěžují, tedy bolesti předloktí a rukou. Z těchto studií také vyplynulo, že čím menší je průměr ráhna, tím menší je svalová únava – testovaly se rozdíly mezi ráhny o průměru 32, 30 a 28 mm, což jsou nejčastější na trhu dostupné průměry.

Změna = lepší jízda

Věda nepřihlíží k dalším faktorům důležitým ve windsurfingu, jako je ovládání prkna, výška ráhna, podmínky na moři nebo typ plachtění, což vše může mít vliv na to, jak s tímto oplachtěním a trimem jedete a jak moc či rychle se unavíte.

Přestože zjištění vyplývající ze studií ohledně dvojitého supinovaného úchopu, tj. podhmatem, není v souladu s obecným přesvědčením většiny windsurferů, shodli se vědci i windsurfaři na tom, že po delší době strávené windsurfingem se v předloktí zvyšuje hladina kyseliny mléčné v důsledku nedostatku kyslíku ve flexorových svalech prstů (z důvodu pevného držení ráhna), což lze do jisté míry odstranit občasnou změnou úchopu a použitím ráhna s menším průměrem (přemýšleli jste někdy o tom, proč má ráhno na vlny průměr 28 mm?).

To znamená, že když začínáte cítit únavu, změňte občas úchop, abyste zvýšili přísun kyslíku do svalů, a trochu si protáhněte svaly – nebo o tom moc nepřemýšlejte a dělejte to, při čem budete cítit co NEJMENŠÍ únavu!

Text: Boards, Amy Carter, Sean O´Brien /// Překlad: Arnošt Kreps